Když si německá kancléřka Angela Merkelová zašla během vlekoucího se únorového summitu evropských lídrů na hranolky, vyvolalo to poprask. Její fotografie s papírovým kornoutem plným typické belgické pochoutky obletěla celý svět a téměř přebila zprávy ze summitu, na kterém si Velká Británie vyjednávala nové podmínky pro členství v Evropské unii.

Pohled na Merkelovou, která stojí u stejného okénka s rychlým občerstvením jako kdejaký smrtelník, připomněl, že o evropských záležitostech nerozhoduje abstraktní tajný Brusel, ale lidé z masa a kostí se svými silnými i slabými stránkami.

Na čtvrtečním klíčovém summitu o uprchlické krizi to nebude jiné. Pojďme se tedy podívat, jak to chodí na schůzkách, na kterých zástupci půl miliardy Evropanů rozhodují o nejdůležitějších problémech kontinentu.

Ficova diskotéka

Premiéři a prezidenti z pravidel protokolu vybočí i jindy, než když si odskočí na hranolky. Třeba při loňském vyhroceném summitu eurozóny o záchraně Řecka, který se z 12. června protáhl až do rána následujícího dne. Tehdy se několik lídrů, kteří se neúčastnili bilaterálních jednání s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem, na chvíli prospalo přímo v křeslech.

Slovenský premiér Robert Fico zase podle několika zdrojů pro zkrácení volné chvíle uspořádal svému týmu improvizovanou "diskotéku" ve slovenské národní místnosti, na které diplomatům z počítače pouštěl hity svých oblíbených skupin: Metalliky, Deep Purple, Black Sabbath.

Evropští lídři, kteří během několika hodin rozhodují o miliardách eur nebo osudech statisíců lidí, se umí nejen nepříjemně pohádat, ale ve vypjatých chvílích občas dokážou i zavtipkovat.

Už legendárním se stal výrok dřívějšího italského premiéra Silvia Berlusconiho, který se snažil na summitu v prosinci 2003 napjatou atmosféru odlehčit. "Pojďme se bavit radši o fotbalu a ženách," řekl tehdy Berlusconi a podíval se směrem k počtvrté ženatému německému kancléři Gerhardu Schröderovi se slovy: "Gerharde, nechceš začít?"

Jindy se zase Berlusconi snažil zpříjemnit atmosféru italskou zmrzlinou, kterou nechal na schůzku letecky dovézt.

Mimochodem, na onom prosincovém summitu v roce 2003 řešili evropští lídři také migraci, ochranu společných hranic i takzvané readmisní dohody, tedy smlouvy o možnosti vracet migranty do zemí jejich původu nebo do zemí, přes které do Evropy přišli. Takže jestli někdo stále věří, že se zrovna ve čtvrtek záležitost migrace vyřeší, může snít dál.

Někteří lídři se už z desítek společných schůzek velmi dobře znají. Kvůli mimořádným summitům o řecké ekonomické a uprchlické krizi se politici jen vloni sešli dvanáctkrát. Není proto divu, že si například nynější předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker dovoluje oslovovat maďarského premiéra Viktora Orbána podle jeho způsobu vládnutí familiárně "diktátor". Orbán zase Junckerovi, který byl premiérem Lucemburska dlouhých 19 let, říká "velkovévodo". Ostatně právě tito dva politici jsou v současné osmadvacítce už summitovými veterány.

Junckerovi, který si ve čtvrtek "odkroutí" svůj 102. summit, sice nikdo nemůže konkurovat, ale s uctivými 68 summity se za ním drží Merkelová, tu následuje bývalý polský premiér a nyní předseda Evropské rady Donald Tusk (59), na čtvrtém místě je "diktátor" Orbán (58).

Junckerovi by se navíc mohla připočíst také léta, kdy vedl jednání ministrů financí eurozóny, takzvané Euroskupiny. Schůzky do nočních a někdy i ranních hodin už proto Junckera jen tak nerozhodí. Rovněž on ale zažil svou slabou chvilku, když vloni vrcholila řecká krize. To, že si Juncker na schůzkách dopřává svůj oblíbený koňak nebo gin s tonikem, je už všem známo, když ale začal na jedné z mimořádných červnových schůzek lídrů zemí eurozóny stoupat ke stropu cigaretový dým, bylo jasné, že je situace velmi napjatá.

Na striktně nekuřáckých schůzkách lídrů si Juncker zapálil, aby se uklidnil. To přitom neudělal přes čtyři roky poté, co mu to jeho kolegové, dokonce na popud tehdejšího českého premiéra Petra Nečase, zakázali. V kuloárech se tehdy šuškalo, že Juncker ztrácí vliv, když si kouření nezvládl prosadit, všem ale záhy ukázal, že opak je pravdou, a nechal se zvolit do čela Evropské komise.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Na summitech Evropské unie občas premiéři a prezidenti vybočí z pravidel protokolu.
  • Někteří lídři se už z desítek společných schůzek velmi dobře znají. Není proto divu, že si například Jean-Claude Juncker dovoluje oslovovat Viktora Orbána "diktátor". Orbán zase Junckerovi říká "velkovévodo".

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru