Zeptáme-li se živnostníka nebo majitele malé firmy, co pro ně znamená účetnictví, obvykle prohodí cosi o zbytečné administrativní zátěži, nutném zlu nebo nenasytné státní kase. Jinak je tomu ale u velkých korporací. Tady budou chtít vlastníci mít skutečně věrohodné informace o své finanční situaci − o majetku a o dluzích, neboť se často přímo na jejich řízení nemohou efektivně podílet. Spoléhají se tedy na účetnictví a na informace poskytované na jeho základě. A jak to funguje ve veřejném sektoru? V podstatě úplně stejně.

U státních úřadů, obcí nebo krajů se těžko identifikují jejich formální vlastníci. Rozhodně však najdeme mnoho těch, kteří jsou na hospodaření s jejich majetky a dluhy zainteresovaní stejně jako vlastníci na firmě. V prvé řadě jsme to my všichni − občané. Právě my daněmi sponzorujeme veřejný sektor a očekáváme za to fungující zdravotnictví, kvalitní infrastrukturu, zametené ulice. Veřejné statky a veřejné služby. To všechno je zásadně ovlivňováno úrovní hospodaření s majetkem a také zadlužováním. Věrohodné zobrazení právě těchto informací je hlavním smyslem účetních výkazů státních úřadů, obcí nebo krajů.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?