Americký spasitel

Možná vám už brní v hlavě ze zdánlivě nekonečného špagátu amerických primárek, v nichž tu někdo vyhraje, tu někdo hodí flintu do žita, ale pořád není jasné, kdo se na podzim utká v prezidentských volbách. Jenže jakkoliv je věc únavná, je důležitá. Selektuje kandidáty, z nichž dva se nakonec poperou o to, kdo z nich bude od ledna příštího roku stát v čele svobodného světa, k němuž se řadíme i my v Česku. A už teď jasně ukazuje, že Američané neočekávaným a řekněme rovnou až nebezpečným způsobem dávají průchod nespokojenosti s politikou, jak ji znají.

Nechtějí se už při hlasováních řídit tím, aby v Bílém domě pokud možno vládl někdo osvědčený, rozvážný, globálně kompetentní a při tom všem vybavený inspirujícím poselstvím, ať už levicově, či pravicově laděným. Převládá názor, že tohle už mnohokrát zkoušeli, vlastně odjakživa, ale pořád to vedlo jen k tomu, že jimi zvolený prezident selhával, stával se loutkou v rukou lobbistických skupin a rozjížděl věci, které končily dost fatálně. V posledních dvou případech: invazi do Iráku, kvůli níž zahynuly tisíce mladíků a další tisíce se vrátily domů s amputovanými končetinami, a reformu zdravotnictví, kdy bylo všem v USA doslova slibováno, že rozhodně budou moci dál chodit ke svému lékaři, aby pak lidé v nesčetně případech zjistili, že to byla lež a že si musí najít jiného doktora, levnějšího.