Píše-li se o nejslavnější popové skupině všech dob, často se používá termín "pátý člen Beatles". Donedávna jím byl obvykle označován klávesista Billy Preston, který s Beatles hrál v poslední fázi jejich existence ve studiových nahrávkách čtyř skladeb i při památném vystoupení na střeše studií Abbey Road 30. ledna 1969.

Včera oznámené úmrtí devadesátiletého George Martina ale přivedlo publicisty k názoru, že opravdovým pátým "Beatlem" byl jejich producent a nahrávací režisér. Svou rolí daleko přesáhl běžný význam, který měli studioví pracovníci v šedesátých letech, a definoval význam Beatles pro budoucí desetiletí.

Hudebně Martin vyzrál už v předrokenrolovém období. Od roku 1950 pracoval pro anglickou firmu Parlophone. Jako nahrávací režisér se zabýval především klasikou a filmovou hudbou, později produkoval hlavně komické skeče, které se tehdy zhusta vydávaly na gramofonových deskách.

Martin v té době nepatřil k těm nejslavnějším ve svém oboru, ale byl symbolem jistoty a profesionality. Sám přiznával, že s populární hudbou neměl na začátku šedesátých let moc štěstí.

Dnem zlomu v jeho kariéře se stal 13. únor 1962, kdy poprvé telefonicky jednal s manažerem mladé liverpoolské skupiny The Beatles Brianem Epsteinem. Přes prvotní velké pochyby se uvolil natočit na začátku června s Beatles čtyři demosnímky. Ani ty ho ale nepřesvědčily.

Ze všech vzpomínkových rozhovorů vyplývá, že to, co udrželo Martinův zájem o mladé muzikanty, bylo evidentní charisma party a především její smysl pro humor, blízký tomu, co Martina bavilo na nahrávání plejády anglických komiků.

V říjnu 1962 s Beatles natočil první singl Love Me Do, který odstartoval osm let jejich spolupráce. Čeho se v té době Martin spolu s Beatles dotkl, to přeměnil v poklad. Má například stěžejní podíl na úspěchu písní Yesterday a Eleanor Rigby, jimž napsal nadčasově dokonalá smyčcová aranžmá, na pestrých orchestracích alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band nebo na instrumentálních pasážích filmu Yellow Submarine.

Na deskách hrál Martin s Beatles jen výjimečně. Soustředil se na roli prodloužené ruky nápady oplývající, ale hudebně málo vzdělané čtveřice muzikantů. Se svou příslovečnou tvořivostí byl Martin schopen konkretizovat a realizovat často jen vágní představy Johna Lennona, George Harrisona a Paula McCartneyho. Občas prý Martinovi stačilo, když mu někdo z Beatles svůj nápad jen zabroukal.

Martin byl nejen studiovým spolupracovníkem a katalyzátorem Beatles, ale také učitelem, který v nich probudil zájem o současnou vážnou hudbu či elektronické experimenty.

Po rozpadu kapely Martin výrazně zvolnil své aktivity. Zastoupila ho generace nových producentů, kteří vyrostli na jeho práci.

Martin se s Paulem McCartneym podílel na ústřední melodii filmové bondovky z roku 1973 Žít a nechat zemřít. Vedl nahrávací studio na ostrově Montserrat v Karibském moři. Dohlížel na všechny reedice Beatles a příležitostně s někým natočil jednu nebo dvě písně.

V letech 2005 a 2006 se vrátil k nahrávkám Beatles a pro soubor Cirque du Soleil pod názvem Love sestavil a novátorsky přemíchal snímky Beatles "tak, jak by zněly, kdyby je natočili teď". Grammy oceněné nahrávky realizoval pod jeho dohledem syn Giles Martin.

I když George Martin ve svých posledních interview titul "pátý Beatle" odmítal, není pochyb o tom, že měl na úspěchu skupiny lví podíl.

Související