Klasická dvousečná zbraň to je. Kdyby na výstavě Afghánistán − zachráněné poklady buddhismu v pražském Náprstkově muzeu mezi vykopávkami neležely vojenské přilby a nástražné bomby, neměla by expozice pravděpodobně takový ohlas. Na druhou stranu však spojení předmětů z předislámského období této zkoušené země s artefakty současných vojenských misí působí − ne snad kontroverzně, ale vysloveně rušivě.

Základní otázka zní: proč? Co bylo tím důvodem, že misky z nepálené hlíny a sochy buddhů někdy ze 3. až 7. století doplňuje stravovací balíček západních vojáků či školní puzzle s mapou Afghánistánu?

Bylo by kruté za hlavní důvod tohoto propojení považovat fakt, že kurátoři měli předměty zkrátka po ruce. Ono spojení vysoké zaniklé kultury a nízké barbarské současnosti má něco do sebe, může vytvářet žádoucí napětí. Aby však fungovalo, muselo by se uchopit jinak.

Snad nejvýraznějším současným artefaktem výstavy je motocykl sebevražedného atentátníka. Stroj divák uvidí v závěru výstavy, je oddělen zástěnou stejně jako předměty z mise Armády ČR v Afghánistánu. V samostatných vitrínách míjíme lustr z nábojnic, bombu Tálibánu či propagační letáky. Kdyby byla výstava koncipována takto, odděleně, jedno sdělení by nepřekrývalo druhé.

Pokud ale ve zkosené vitríně ve tvaru kosočtverce leží vedle starých mincí plastový žeton do nákupního vozíku obchodního centra, obě linie se překrývají a novodobý nevkus narušuje estetický kontext období, které má být prezentováno především.

Mimochodem: na několika těchto starých afghánských mincích nalezne pozorný návštěvník řecké nápisy. Nikde se už ovšem nedozví, kde se tam vzaly, ani to, jak významnou roli hrály právě mince v dataci raných dějin této země.

Bez hlubšího vysvětlení míjíme též tajuplné a zasněné hlavy buddhů a bódhisattvů: název, lokalita, datace, tečka. Jak je ale možné, že jeden artefakt vypadá jako antický vlys a procházejí se na něm muži v typických helénských róbách? Proč jiná soška nese rysy perského umění?

Výstava

Afghánistán - Zachráněné poklady buddhismu
(Pořádá Národní muzeum)
Náprstkovo muzeum, Praha
až do 30. dubna

Podstatná část vystavených předmětů pochází z archeologické lokality Mes Ajnak nedaleko Kábulu. Informace o tom, že je prozkoumána pouhá desetina této oblasti a že jí zároveň hrozí akutní zničení nedalekými doly, se ale dozví jen ten návštěvník, který vydrží sledovat promítaný filmový dokument a zároveň umí anglicky.

Sám fakt, že se Národnímu muzeu podařilo získat zápůjčku z Národního muzea Afghánistánu, a dokonce se podílí na restaurování ohrožených předmětů, je neoddiskutovatelným kladem. Českému divákovi se tak rozšiřuje pohled na Afghánistán, který bývá prezentován jako pouhé válečné kolbiště.

Múzy nemlčí, či snad alespoň nemlčely, ani tady. Jejich tichý a zkoušený hlas bychom ale měli nechat v "Náprstku" zaznít naplno. Buddha sedící v lotosovém květu z lokality Mes Ajnak nám k tomu žehná.

Související