Při sobotním vyhlašování vítězů Berlinale připomněl ředitel festivalu Dieter Kosslick svůj největší zážitek letošního ročníku: před čtvrteční ranní projekcí osmihodinového filipínského filmu Ukolébavka truchlivé záhadě vysvitlo slunko a posvětilo odvážný tah zařadit dlouhý film do soutěže.
Snímek si nakonec odnesl Cenu Alfreda Bauera za umělecký přínos, a byť je plný mlhy a strastí filipínského lidu, podobně jako většina oceněných filmů se dotýká prosluněných humanistických ideálů.
"Chci cenu věnovat všem filmařům, kteří věří, že lze filmem změnit svět," řekl režisér Ukolébavky Lav Diaz.
"Velké mysli uvažují stejně," pronesla v nadsázce předsedkyně poroty Meryl Streepová, když byla dotázána, zda musela uplatnit právo veta. A tyto "velké mysli" z poroty, mezi něž patřili například herec Clive Owen, režisérka Malgorzata Szumowská či kritik Nick James, udělily Zlatého medvěda vůbec prvnímu dokumentu v historii festivalu, filmu z italského ostrova Lampedusa Oheň na moři (Fuocoammare).
Režisér snímku Gianfranco Rosi tak vyhrál už druhý velký festival, jeho předchozí dokument Sacro GRA o římské dálnici zvítězil v Benátkách − také coby vůbec první dokument.
Rosi vzpomněl všechny uprchlíky, již se nedostali ke břehům ostrova, na němž natáčel. "Lampedusa je země rybářů a ti vždycky přijímali vše, co přichází z moře," zamýšlel se nad velkorysostí tamních obyvatel v děkovné řeči.
Největší překvapení letošní berlínské soutěže bylo nenápadné, leč uhrančivé tuniské drama Inhebbek Hedi. Majd Mastoura si odnesl cenu pro nejlepšího herce a režisér Mohamed Ben Attia ocenění za nejlepší debut. Producentka filmu Dora Bouchouchaová poděkovala kinematografii, že má moc spojovat lidi.
Cenu poroty nečekaně získal Danis Tanović za drama Smrt v Sarajevu, v němž prostor hotelu slouží jako místy působivá, místy tezovitá metafora problémů země dodnes poznamenané válkou.
Nejlepší režisérkou byla vyhlášena Mia Hansen-Loveová za film Things to Come, lehce rozpačitou snahu navázat na skvostně upovídané francouzské filmy o filozofii a všedním životě ve stylu "novovlnného" režiséra Érica Rohmera.
