Deset let poté, co byl jazzový trumpetista Miles Davis uveden do rockové síně slávy, přichází na plátna kin jeho filmový portrét, který mohlo vidět i publikum letošního Berlinale.

Právě už v roce 2006 řekl Davisův synovec Vince Wilburn, že strýčka ve filmu ztvární herec Don Cheadle. Ten o tom sice ještě nevěděl, ale Davisova hudba byla jeho celoživotní láskou a ze snímku nazvaného Miles Ahead je nakonec také Cheadleův režijní debut.

"Film o Davisovi musí existovat v odlišném ekosystému, kde neplatí žádná pravidla," napsal Cheadle v takřka milostném vyznání, které se objevilo v době, kdy se na snímek vybíraly peníze v crowdfundingové kampani. "Není to životopis, jde o dobrodružství, drama, love story."

Na Berlinale se přitom opět ukazuje, jak ošemetným žánrem může filmový životopis být. Například soutěžní drama Génius, debut britského divadelníka Michaela Grandage o vztahu spisovatele Thomase Wolfa k jeho redaktorovi, se nebojí velkých vášní. Zapomíná však, že na divadle a ve filmu platí poněkud jiné zákonitosti.

Don Cheadle ve svém rozvolněném vyobrazení Davise také utíká od filmu. Snímek Miles Ahead je spíš dlouhou rozháranou jazzovou skladbou, leč inspirativní.

A vlastně ani slovo jazz není zcela namístě. V úvodu Davis namítá v interview: "Neříkej jazz, čéče, to je vymyšlené slovo. Tohle je sociální hudba."

 

Cheadlovo dobrodružství se − kromě občasných útržkovitých retrospektiv do Davisova mládí a soužití se ztracenou múzou Francis Taylorovou − odehrává v jednom temném období 70. let, kdy hudebník nenahrával. Cheadle atmosféru doby evokuje dokonale, nejen barevnou paletou patřičně zrnitého plátna, plného teplých barev, ale i způsobem vyprávění.

Snímek Miles Ahead je jako černošský krimi film z té doby − nechybí tu zbraně, kokain ani sebevědomý hrdina, kterému v každém záběru patří svět.

Film, založený na fiktivním setkání Davise s reportérem časopisu Rolling Stone v podání Ewana McGregora, se celý točí kolem Davisovy nahrávky, která ve vyprávění hraje roli svatého grálu. Ve filmové hantýrce se takovému předmětu říká McGuffin a honili se za ním už hrdinové filmu noir či hitchcockových thrillerů.

Svatý grál nelze dostihnout a také na milovníky chronologických životopisů čeká nad filmem Miles Ahead zklamání. Avšak oproti oné nahrávce, z níž nakonec místo trubky zní varhany, se dočkají velké porce jazzu, který ve snímku hraje neustále a postihuje různá období Milesovy tvorby.

Fiktivní honičky a přestřelky mohou zarazit ty, kteří čekají fakta. Ale důležitý je postoj, jak říká Davis. A ten Cheadlův je dostatečně "cool".

Související