Potřeba změn penzijního systému v České republice odráží současný demografický vývoj. Stárnutí populace se projevuje rostoucím rozdílem mezi vyplácenými starobními důchody a přijatými příspěvky na důchodové pojištění. V roce 2014 představoval tento schodek 45 miliard korun. Demografická situace navíc nepředstavuje riziko jen pro penzijní systém, ale i pro systém zdravotní a sociální péče.

Navrhnout zcela nový nebo zásadně inovovaný důchodový systém, který by se ukázal jako dlouhodobě funkční, je složité a zatím s tím v Česku ještě nikdo neuspěl. Je tedy namístě otázka, jestli vůbec nějaký takový systém existuje. Jestli je možné vytvořit systém, který by byl více spravedlivý, ekonomicky udržitelný a který by zároveň získal trvalou odbornou i politickou podporu.

Krajní zastánci fondového penzijního systému tvrdí, že při zachování současného průběžného systému nebude mít stát v budoucnu na výplatu starobních penzí. Obhájci průběžného systému naopak varují před nejistotou danou výnosy fondů a průběžný systém obhajují změnami v parametrech, jako je věk odchodu do důchodu.

Nelze se také ubránit podezření, že často nabízené recepty jsou výhodné spíš pro ty, kteří systém budou provozovat, než pro občany, kteří ho budou využívat. S ohledem na vývoj preferencí politických stran ustupují do pozadí základní ekonomické fundamenty důchodového systému a případné reformy.

Z makroekonomického hlediska není až tak významné, zda penzijní systém bude průběžný, nebo fondový. Podstata problému spočívá v podílu ekonomicky aktivního a neaktivního obyvatelstva a v možnosti ekonomiky v budoucnu zajistit dostatečné zdroje.

Lidé ve starobním důchodu budou spotřebovávat skutečné zboží a služby a mají nezpochybnitelné právo uspokojovat všechny své potřeby. A není až tak důležité, zda společnost bude tyto potřeby uspokojovat prostřednictvím státních či soukromých fondů, nebo jestli bude penzijní systém založen na příspěvcích či na dávkách.

Dopad stárnutí na společnost je možné statisticky vyjádřit pomocí odhadu závazků k současným i budoucím důchodcům. Závazky vůči lidem ve starobním důchodu však budou stejné, bez ohledu na typ penzijního systému.

Otázka financování penzijního systému tak tvoří pouze část celého problému. Celkové závazky společnosti na výplatu starobních důchodů jsou statistickým modelem založeným na aktuální demografické situaci.

Přibližný odhad těchto závazků pro osoby starší dvaceti let v roce 2014 je 200 až 400 procent HDP (což představuje 8 až 18 bilionů korun), v závislosti na různě optimistických předpokladech o budoucím ekonomickém vývoji. Jde zatím samozřejmě o statistický odhad, který však poskytuje klíčovou ekonomickou informaci o tom, jak velké jsou závazky naší společnosti.

Jakýkoliv v budoucnu používaný penzijní systém by měl být výsledkem odborného i politického konsenzu. Měl by být dlouhodobě stabilní, důvěryhodný a měl by zajistit bezproblémové uspokojení oprávněných potřeb důchodců.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru