V okovech se na pódium hudebních cen Grammy, které byly uděleny dnes nad ránem v Los Angeles, nechal přivléct americký raper Kendrick Lamar.

Rozhněvaný osmadvacetiletý muž z kalifornského města Compton, které má nechvalnou tradici rasově motivovaných útoků proti černochům, svojí loňskou deskou To Pimp a Butterfly vytvořil ojedinělý hudebně-básnický "protestsong". Současným jazykem hovořil o nynější vlně násilí vůči černochům v amerických městech.

Lamar to zdůraznil dnešním vystoupením, při němž chřestil řetězy a rapoval do saxofonových frází jazzového hudebníka Kamasiho Washingtona, na pódiu zamčeného ve vedlejší "cele". Křepčením s tanečnicemi kolem ohně pak Lamar udělal jakousi metaforu mezi černochy kdysi zotročenými v Africe a těmi utiskovanými v dnešní Americe.

Zarezonovalo to u kritiků, kteří vloni označili Lamarovu desku za nahrávku roku a jeho dnešní vystoupení za vrchol Grammy. Zabodovalo to v Bílém domě, jehož černošský prezident Barack Obama raperovi poblahopřál tweetem − ale už to nepadlo na úrodnou půdu tisíců členů hudební akademie, kteří o cenách Grammy rozhodují.

Z jedenácti nominací favorizovaný Lamar proměnil pouze pět a sošku pro desku roku si odnesla popová zpěvačka Taylor Swiftová.

Sotva večer skončil, začaly na sociálních sítích kolovat příměry, že Grammy se tentokrát podobaly nedávným stranickým primárkám prezidentských voleb ve státě New Hampshire, kde rozhodovalo takřka výhradně bílé obyvatelstvo.

Přestože akademie údaje o svých členech nezveřejňuje, podle lidí z branže jde převážně o "starší bílé muže". A ti udělali, co Grammy činí dlouhá desetiletí − před hudebně originálním Lamarem dali přednost dokonalému popovému produktu, nahrávce Taylor Swiftové nazvané 1989.

Od vydání desky předloni v říjnu se jí prodalo 8,6 milionu kopií, což je pro Grammy − svátek hudebního průmyslu − asi rozhodující měřítko. V době stagnujících prodejů dělá Swiftová hudbu určenou dospívajícím dívkám a přes veškeré pirátství a streamovací služby ji prodává jako ve "zlaté éře showbyznysu".

Preference porotců ilustruje druhý vrchol dnešního udílení, sofistikovaná pocta zesnulému Davidovi Bowiemu, o niž se příznačně v androgynním obleku, s oranžovou parukou, a dokonce předstíraným britským přízvukem postarala zpěvačka Lady Gaga.

Mišmaš deseti Bowieho hitů kondenzovaných do tří minut sice vyzněl trochu jako reklama, ale vystihl podstatu Bowieho proměnlivosti a díky projekční technologii − na míru vyrobené firmou Intel − působil moderně.

Bowie by tu ironii jistě docenil. Svoji první a poslední regulérní Grammy získal až roku 1985, tedy po dvaceti letech úspěšné kariéry. Pro hudební průmysl stál prostě "příliš na okraji".

Hlavní ceny

◼ Nahrávka roku
Uptown Funk – Mark Ronson feat. Bruno Mars

◼ Album roku
1989 – Taylor Swiftová

◼ Píseň roku
Thinking Out Loud – Ed Sheeran a Amy Wadgeová

◼ Nejlepší nový umělec
Meghan Trainorová

Předávání Grammy opět trvalo čtyři a půl hodiny. Přes veškeré úsilí dramaturgů vytvářet na pódiu neobvyklé duety bylo prvních pět vystoupení přehlídkou bezzubých balad.

Jediný vtip večera se povedl nevidomému hudebníkovi Steviemu Wonderovi, který si jméno vítěze osahal na kartičce s Braillovým písmem a pak se vysmál publiku, že jej na rozdíl od něho nepřečte.

A klukovsky vtipný byl někdejší producent Johnnyho Cashe Rick Rubin, jenž mezi vymóděné popové hvězdy vkročil v šortkách a sandálech, až na červeném koberci maličko připomínal hrdinu filmu Big Lebowski.

Kdo přežil všechny opulentní popové vrcholy večera, přece se dočkal dvou hudebně hodnotných momentů − o první se postarala jižanská kapela vycházející ze soulu a blues Alabama Shakes, o druhý veteránka hry na slide kytaru Bonnie Raittová, které sekundoval mladý kytarista míchající blues s hip hopem Gary Clark Jr.

Dva cenné okamžiky, kdy si hudební průmysl připustil, že také oslavuje hudbu.

Související