Dvaadvacetileté Renatě Válové změnilo pražské jaro život. Jako dceru kulaka ji z třídních důvodů nejdříve nepřijali na střední školu, gymnázium si dodělávala až při zaměstnání. Počátkem roku 1968 pracovala v kanceláři Československých aerolinií, která sídlila vedle obchodního domu Kotva v dnešní Revoluční ulici. Na starosti měla telefonní prodej a rezervace letenek, poté pracovala v bookingu neboli knihování, kde ručně proškrtávala čtverečky symbolizující jednotlivá místa v letadle.

"Nechtělo se mi sedět v kanceláři, ale na konkurz na palubní průvodčí jsem se mohla přihlásit až v lednu 1968. Tehdy totiž odpadlo 80 procent kádrování. Lákalo mě cestování a možnost podívat se ven. Výběrem jsem prošla, udělala jsem kurz a v březnu absolvovala první let. Když v srpnu obsadila letiště sovětská a ,spřátelená' vojska, už si mě tam nechali. Takových nás bylo víc," vypráví dnes devětašedesátiletá žena, která nakonec v uniformě letušky ČSA strávila osmnáct let.

Stejně jako její vrstevnice Jitka Formánková, která s námi sedí u stolku v kavárně Cafedu nedaleko Národního muzea v Praze. Tenhle podnik "okupují" z velké části studenti, kteří tu ve zkouškovém období ve skupinkách pracují na semestrálních projektech. Dvě elegantní dámy jim ale svou energií a elánem bezpochyby konkurují. Ač práci letušky opustily před třiceti lety, mají ji v živé paměti. A to i proto, že se dodnes s bývalými kolegyněmi a kolegy pravidelně scházejí. Brzký odchod do penze mimochodem nebyl jejich rozhodnutím, do konce 80. let bylo možné toto povolání vykonávat jen do čtyřicítky.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?