Superhrdinové vypadají pod maskou různě. Jako nesmělý kluk od vedle, nemotorný brýlatý novinář, jako extravagantní milionář. Ale nikdy nevypadají jako avokádo, co mělo divoký sex s jiným avokádem. Musel přijít herec Ryan Reynolds a ve filmu Deadpool nechat maskéry, aby se na něm vyřádili víc než na ohořelém zabijákovi Freddym Kruegerovi z hororové série Noční můra z Elm Street.

Příměr s avokádem ve snímku skutečně zazní a patří k něžnějším, uměřenějším průpovídkám. Že Deadpool, tento "vedlejší" produkt ze série X-Men, jenž zítra vstoupí do českých kin, vypadá trochu jinak než většina komiksových filmů, je jasné už od úvodních titulků. Kamera bloudí po akčním záběru, který zamrzl v čase, a místo tradičních jmen se objevují popisky typu "britský padouch" či "sexy kočka", přičemž celé to prý režíroval "přeceněný blb".

"Blb" se jmenuje Tim Miller, jde o jeho debut a vše podstatné se naučil jako tvůrce vizuálních efektů u populárních videoher typu Mass Effect 2. Ale Deadpool v jeho režii rozhodně nejsou jen krvavé audiovizuální omalovánky. Byť je tu krve výrazně víc než v klasickém superhrdinském filmu pro celou rodinu.

Hned od začátku − a nejen z jeho "smrťácké" přezdívky − je jasné, že Deadpool je možná super, ale rozhodně ne hrdina. A celý film je především láskyplným rozkladem většiny klišé, která vévodí komiksovému žánru.

O lásku tu jde v první řadě. Kdyby to divákům nedošlo, maskovaný hrdina jim to poví. A vůbec toho napovídá spoustu. Deadpool je film, který neustále pomrkává na publikum, je nekorektní podobně jako jedna z prvních podobných komiksových "herezí" − šest let starý Kick-Ass od Matthewa Vaughna. Ale také je to komedie pohrávající si s popkulturním univerzem, mnohem širším, než jsou komiksy od vydavatelství Marvel.

Než se stal Deadpoolem, byl Wade Wilson žoldákem, který stručně vzato nejednal v rukavičkách. Pak přišla velká láska − i když romance v tomto podání připomíná spíš konverzační přestřelku dvou protřelých veteránů, co se slastně trumfují v tom, kdo má originálnější "válečné zranění". O něco později přišla smrtelná diagnóza a vzápětí drsný experiment s DNA, který zničil nejen rakovinné bujení, ale též Wadeův sličný obličej. A pak už se z dějových motivů nabízí jen pomsta − zápletka a rozuzlení však u tohoto filmu zdaleka nejsou nejpodstatnější ingrediencí.

Film

Deadpool
Režie: Tim Miller
Distribuce v ČR: CinemArt, česká premiéra 11. února

Deadpool je složen ze spousty drobných radostí, z nichž většina spočívá v tom, že tvůrci si ze sebe umí udělat legraci. Začíná to už Reynoldsem, který byl doposud obsazován díky své vizáži, ale tady si většinu času musí vystačit s kadencí vlastního hlasu a maskou, pod kterou není hezký pohled.

Ironické narážky často naznačují, že celé je to jen film, na přetřes přijde malý rozpočet či jména herců z jiných dílů série X-Men. Další monumentální porci humoru obstará plechový titán Colossus s ruským přízvukem, vizáží Arnolda Schwarzeneggera a zvyky Mirka Dušína, který by rád Deadpoola naverboval do týmu X-Menů, ale naráží na zásadní neporozumění v oblasti morálky a náhledu na koncept hrdinství.

Snímek je místy skvělou konverzační komedií, jejímž "hrdinou" je vtipálek s vizáží hororového monstra. Dokáže pobavit, nikoliv však pohltit. Nejde o přirozenou komiku, jakou oplývali například marvelovští Strážci galaxie, na to se film až příliš okázale snaží ukázat, jak je nad věcí. V Deadpoolovi jsou protagonisté podobnými "nerdy" jako jeho typické publikum.

Jde o sebevědomý snímek se sympaticky špinavými akčními scénami, které se nebojí krve ani detailů. Slušný debut plný nápadů. Ale v posledku film, v němž "britský padouch" z titulků je ještě větší šablonou, než napovídá nálepka. Podobně jako u dalšího méně známého hrdiny Ant-Mana jsou ve hře spíš malé lidské věci než záchrana světa. Ale na rozdíl od Ant-Mana se tu lidský rozměr nakonec ztrácí pod záplavou vtípků pro otrlé a žánrem poučené diváky.

Související