Když se v prosinci 1995 v Praze otvíral Institut Bohuslava Martinů, byl skoro neviditelný. Měl jediného zaměstnance, muzikologa a skladatele Aleše Březinu, a svoji skromnou sbírku nahrávek a partitur Martinů musel vměstnat do pronajaté kanceláře na Smíchově.

Dnešním dnem otevřených dveří institut slaví 20 let, během nichž se vše změnilo. Institut nyní sídlí v budově Nadace Bohuslava Martinů v Kobylisích a zaměstnává devět odborníků spravujících největší světovou sbírku materiálů souvisejících s předním českým skladatelem 20. století. Třikrát ročně institut v angličtině vydává vlastní časopis, má stálý okruh donátorů, v Praze se každoročně podílí na festivalu Dny Bohuslava Martinů a obecně dělá vše pro to, aby šířil skladatelovu slávu.

"Když jsme začínali, ve světě se mluvilo o velké trojici českých skladatelů, tedy o Dvořákovi, Smetanovi a Janáčkovi," říká Aleš Březina. "Teď se hovoří o velké čtyřce".

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.