Už nevím, kolik mi přesně bylo. Pětadvacet? Vzala jsem několik postižených dětí z pražského kojeňáku na výlet do zoo a v náručí měla čtyřletého Déňu. Měl nemoc křehkých kostí, a tak se musel opatrně nosit a pokládat. Docela se pronesl! Pamatuju si, jak jsme se dívali na lachtany a nějaká maminka řekla své dcerce: "Markétko, nechoď k nim tak blízko. Nedotýkej se těch dětí, jsou nemocné!" Lidé tenkrát nebyli k postižení vůbec tolerantní. Jestli jsem se ale v té době něco naučila, tak to, že jsme na tom všichni stejně - každý chceme, aby nás ostatní brali takové, jací jsme.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Denis, Pepa i Renata mohli skončit jako jedny z těch ztracených duší na okraji společnosti, které zanevřely na svět.
  • Místo toho se rozhodli obrátit na Nadaci Terezy Maxové dětem a bojovat o svůj nárok na štěstí.
  • Tři lidé, tři příběhy, které dokazují, že i malá pomoc může někomu změnit život.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.