Google už vyrábí kdeco spojeného s internetem: chytré telefony, počítače, tablety, multimediální zařízení… A nyní i router – krabičku, která uživatele k internetu přímo připojí. Google OnHub ale není úplně obyčejný router. Na jedné straně patří k tomu úplně nejlepšímu na trhu, na straně druhé postrádá některé základy.

To nejdůležitější, co Google OnHub nabízí, je vysoká úroveň zabezpečení – domácí sítě i samotného routeru. Část uživatelů nutně odradí spojení s uživatelským účtem od Googlu, ale právě toto propojení dělá z OnHubu jediný router, který nabízí dvoufázové ověření identity uživatele.

Díky tomu je téměř nemožné, aby se k nastavení routeru dostal někdo nepovolaný – potenciální úročník. Google navíc zaručuje pravidelné aktualizace a s nimi spojené opravy chyb. Router samotný, respektive jeho software přitom staví na velmi bezpečném jádru operačního systému Chrome OS.

Google OnHub

Wi-fi: 802.11ac (2.4 GHz, 5 GHz)
Maximální propustnost: 1900 Mbps wi-fi, 1000 Mbps ethernet
Cena: 199 USD + DPH a poštovné a poplatek za celní řízení
Kopírování souborů, ethernet: nelze změřit
Kopírování souborů, wi-fi: 2,4 GHz: 86 Mbps
Kopírování souborů, wi-fi: 5 GHz: 384 Mbps
Kopírování souborů z USB 5 GHz: nenabízí
Komunikace z PC na PC: 76 Mbps
Přenos dat přes celý dům, wi-fi 2,4 GHz: 23 Mbps

Design routeru OnHub, který pro Google vyrábí TP-Link, trochu připomíná zařízení konkurenčního D-linku, který nabízel několik válcovitých síťových směrovačů. Válcovitý tvar má své opodstatnění – v úhlu 120 stupňů jsou v těle routeru schované antény, celkem šest párů. Tři páry antén patří vysílači na frekvenci 2,4 GHz, další tři vysílají v pásmu 5 GHz. Kromě toho je v OnHubu ještě jedna anténa, která slouží k měření okolního provozu – na jeho základu upravuje OnHub vlastní vysílání, primárně použitý kanál.

Válec podle Googlu je elegantní: jádro routeru kryje plastová vnější vrstva, kterou časem půjde vyměnit za verzi s jinou barvou nebo texturou. Testovaný model, který nám půjčili vývojáři ze studia TappyTaps http://www.tappytaps.com/cs/, měl tmavomodrou barvu s matnou povrchovou úpravou.

Linii routeru nic neruší, všechny konektory jsou umístěné vzadu dole a není jich moc. Vedle napájení je k dispozici jeden ethernetový port pro připojení k internetu a jediný ethernetový port pro připojení zařízení, jako je NAS, počítač nebo herní konzole či chytrá televize. V základně je také jeden USB port, ale jeho využití je zatím trochu záhadou – připojený USB disk neudělá vůbec nic.

Stav routeru pak hlásí světlo s nastavitelnou úrovní jasu v horní části zařízení. Uvnitř je také reproduktor, který zatím slouží v průběhu nastavení ke snadnému spárování s mobilním telefonem. Google nicméně do routeru zabudoval i podporu bezdrátových sítí používaných v rámci inteligentní domácnosti / internetu věcí, a to hned ve třech standardech: Bluetooth Smart, Zigbee nebo Weave.

Vysoký výkon routeru má zajistit výkonný dvoujádrový procesor Qualcomm Atheros IPQ8064 s taktem 1,4 GHz. Jde o čip s jádrem, které má Snapdragon 600, doplněný o specifické čipy pro řízení síťového provozu. Pro aplikace, které jednou router možná nabídne, je připraveno 4GB úložiště.

Všechno skvěle jednoduché

Výjimečnost routeru OnHub začíná ještě před samotnou instalací. Google si dal záležet na balení a právě hezká krabička, která se v polovině odklápí, zaujala i mou čtyřletou dcerku natolik, že se pustila do aktivace zařízení se mnou – a nelitovala, protože v průběhu instalace si podle ní router zpíval, když pípáním předával telefonu informace potřebné ke spárování s mobilním telefonem.

Bez mobilního zařízení s Androidem nebo iOS router nezprovozníte. To je trochu nepříjemný fakt, ale instalace v mobilní aplikaci je jednoduchá a ve srovnání s klasickými webovými průvodci mnohem snazší pro běžného uživatele – stačí pustit aplikaci, přihlásit se do účtu Google a dát telefon blízko k zapnutému routeru. Pak už stačí jen nastavit název routeru a wi-fi sítě a heslo. Jediným zádrhelem by mohl být fakt, že aplikace zatím není v češtině, on se ani celý router v ČR zatím neprodává. Obrázky jsou ale dostatečně návodné a většina routerů na trhu češtinu nepodporuje.

V aplikaci je potom možné nastavit jen několik málo věcí. K mému překvapení je jednou z nich možnost změnit adresu DNS serverů. Není nutné využívat DNS od Googlu, takže i s OnHubem lze sledovat Netflix nebo Hulu s využitím služeb, jako je Unblock-Us. Nelze už ale nastavit nic pokročilejšího, jako například statické směrování.

Aplikace zvládá jednoduše nastavit prioritu různých zařízení při přístupu k internetu, zobrazit lze také statistiky přenesených dat, ale v tomto ohledu OnHub hodně zaostává za Asusem – Google neumí správně identifikovat většinu zařízení a místo reálných dat u nich hlásí, že neví, kolik toho přenesla, takže dává k dispozici hlavně celkový přehled o tom, kolik toho přes router proteče.

Absence pokročilých nastavení se asi nezmění. Tohle je router určený masám, které se o svou síť nechtějí starat a něco složitě ohýbat. Naopak je v podstatě jisté, že možnosti routeru a jeho využití se časem zlepší. Nabízí se paralela s ChromeOS na noteboocích – zpočátku to byl skutečně jen webový prohlížeč s klávesnicí, dnes na chromebooku můžete bez internetu editovat dokumenty MS Office a přehrávat videa nebo editovat fotky.

Výsledky měření

Omezené možnosti nastavení nám testování routeru poměrně zkomplikovaly. Nelze například odlišit 2,4 a 5GHz síť, kvůli pouhému jednomu ethernetovému portu nelze změřit rychlost stahování dat z NAS přes ethernet a nebylo ani jak změřit rychlost přístupu k datům na USB klíčence, protože s ní OnHub neumí zacházet.

To, co otestovat šlo, nicméně řadí OnHub někam do středního pole. Rekordy netrhá, to vůbec ne, ale je spolehlivý a má výborné pokrytí všemi směry – 100% to ale platí pouze pro 2,4GHz síť. V rámci pomalejší varianty wi-fi jsem naměřil ve stejné místnosti 86 Mbps, přes celý patrový dům s cihlovými zdmi a betonovým stropem to bylo v průměru 23 Mbps. Rychlejší 5GHz síť nabídla v průběhu měření průměrnou rychlost 384 Mbps, což je pěkné číslo, ale ve srovnání se špičkovými routery tradičních výrobců zaostává až o 50 procent.

Prostým výkonem nenadchl ani test stability spojení mezi desktopem připojeným přes ethernet a notebookem s 5GHz wi-fi – 76 Mbps je podprůměrný výsledek v této cenové kategorii.

Výsledné hodnocení ale na surovém výkonu v tomto případě moc nestaví. OnHub je dostatečně rychlý, aby zvládal streamování několika proudů FullHD obsahu, dokáže udržet bezproblémové sledování on-line videa z Netflixu i při stahování dat přes BitTorrent (to všechny letos testované routery z vyšší kategorie) a hlavně a především – je bezpečný. Tohle je přesně router, jaký bude zkušený a náročný uživatel nesnášet kvůli jeho aktuálním omezením, ale který stejný člověk strašně rád koupí svým rodičům a doporučí kolegům – nebude s tím totiž mít starosti.