Zabijem prase, podřežem, ať krev stříká pod nožem," zní pokřik skupiny chlapců z románu Williama Goldinga Pán much. Nositel Nobelovy ceny na příběhu skupiny dětí ztroskotavších na tropickém ostrově ukazuje, jak rychle z lidí opadává civilizační nátěr, pokud se o něj nepečuje. Selhává debata, demokracii nahrazuje vůdcovství a násilí. Vynořují se obrazy vnějších nepřátel, které nakonec ospravedlňují vraždění ve vlastních řadách.

Lze se obávat, že v české společnosti zvolna startuje podobný proces. Stále víc lidí se zbavuje civilizačních zábran. Sílí verbální násilí, už není nepřijatelné zpochybňovat lidská práva ani demokratické mechanismy v politice. Všechny tyto trendy se vzájemně podmiňují a posilují. Ukazuje se, jak je status quo křehký. Stačí z jedné strany strašit uprchlickou krizí a z druhé povzbudit pocit, že "tu všeci kradnú", a česká společnost se s rozkoší propadá do stavu, kdy se za základní lidské právo považuje právo na nenávist. Jako bychom prožívali cosi z atmosféry druhé republiky z roku 1938 či poválečných let před nástupem komunismu, kdy instituce ještě fungovaly, ale hranice akceptovatelného se posouvaly stále blíž propasti.

Je dobré si připomínat, že totalitní režimy dočasně vítězily nejen kvůli svým ideologiím, ale i proto, že dokázaly uspokojit potřebu nenávisti, která je pod tenkým civilizačním nátěrem uložena. Ukázaly na nepřátele (tu rasové, tam třídní) a podstatná část společnosti se na označené vrhla, nedomýšlejíc souvislosti a následky. I dnes vidíme, že poptávka po "nepřátelích" je značná. Demokracie a svoboda jsou proto v permanentním ohrožení; potřebu nenávisti uspokojují jen chabě. I když se změní vláda, nedochází k žádné skutečné pomstě, nikdo nevisí, většinou se ani nezavírá. Jistý typ demokratických politiků to ale svádí k nebezpečné hře. Dlouhodobě ji hraje například Miloš Zeman, který se už v 90. letech pokoušel voličům nabídnout alespoň iluzi pomsty skrze řeči o zavírání "tisíců tunelářů" a který nyní čerpá energii z provokací, povzbuzování zloby, nevraživosti a nenávisti. Má úspěch. Řada lidí by přivítala, kdyby zmizely "idiotské zvyklosti", které Zemana omezují, a kdyby jejich frustrace mohly skrze prezidenta promluvit přímo, s plnou destruktivní silou. Tím není řečeno, že Zeman je totalitář. Jen že si hraje se silami, jejichž dynamika nakonec může zválcovat i jeho samotného.

K podobné vrstvě společenského vědomí, která tak či onak prochází každým z nás, se obrací i Andrej Babiš, když zpochybňuje parlamentní procedury. Všechno má podle něj jít hned, a když to nejde, děje se to kvůli škůdcům (a zlodějům), kteří se perfidně ukrývají pod hlavičkou opozice. Na první dobrou líbivé. Jenže parlamentní procedura není komplikovaná jen proto, aby se zohlednily všechny možné zájmy, ale také proto, aby se otupilo ostří v případě, že by vláda chtěla řezat do samotné podstaty režimu. Proto je dobré se varovat všech, kdo proti parlamentarismu explicitně vystupují. Mimochodem, není náhoda, že nenávistníci všeho druhu před demokracií parlamentní upřednostňují demokracii přímou. Nejpřímější demokracií je lynč.

Ve společnosti samozřejmě vždy bude existovat skupina, která je hrdá na svou averzi ke všemu, co je jiné než ona sama, a je ochotná svou nenávist tak či onak ventilovat. Do jisté úrovně to může být jen hra, skrze niž se upouští negativní energie. Když ale počet lidí, kteří jsou ochotní takto uvažovat, překročí kritické množství, je zle. Pak už se může svoboda zničit sama ze své podstaty. Začíná platit výrok, že demokracie a svoboda omezují demokraty a svobodomyslné lidi a dávají naopak všechny možnosti svým nepřátelům.

K násilí není daleko. Směr, kterým jde česká společnost, naznačil laureát Zemanovy medaile Za zásluhy František Ringo Čech: "Ti, kdo se zastávají migrantů, zmizí. Nebude možné se s tímto názorem ve společnosti ukázat, protože by je lidé umlátili." Ano. Můžeme se lehce dostat do Goldingova světa, kde se zpívá "zabijem… podřežem". Je znepokojivé, že politici, kteří aspirují na pozici vůdců, o tenčící se civilizační nátěr společnosti nepečují. Naopak ho z ní aktivně drhnou.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru