Samozřejmě, že možnost získání Windows 10 zdarma, se vztahuje, jak už to u podobných nabídek bývá zvykem, jen na někoho a jen v některých případech, ale i tak odborná i neodborná veřejnost měla důvod zpozornět, protože situace, kdy se softwarový gigant rozhodne dát něco zadarmo, je poměrně nevídaná. Jak to tedy s přechodem na Windows 10 je a jaká jsou jeho úskalí? A jaký je právní pohled na věc, který mnozí uživatelé často vůbec neřeší?

Hned v titulku jsem si dovolil vypíchnout první myšlenku, která snad každého napadla při přečtení, že přechod na Windows 10 bude zdarma. A to tu, že ono „zdarma“ bude mít nějaký háček nebo dokonce háčků hned několik. Jisté je jedno, Microsoft způsobem uvedení Windows 10 na trh poměrně razantně změnil svůj dosavadní business model a produktovou strategii. Jestli je to posun k lepšímu nebo k horšímu, ukáže až čas. Pro koncového uživatele je nejvýznamnějším faktorem to, že pokud splní určité podmínky, opravdu mu bude nový operační systém poskytnut zdarma. Jaké podmínky to jsou?

 

Přechod jen z některých verzí a po omezenou dobu

Tím nejzásadnějším, co si musíme uvědomit, je skutečnost, že bezplatné není pořízení nového operačního systému, ale přechod na něj. Tudíž uživatel toužící po Windows 10 již musí disponovat legální verzí některého z předchozích OS Windows. Konkrétně se jedná o Windows 7, 8 a 8.1. Uživatelům těchto verzí byl přechod na novou nabídnut automaticky a byla jim poskytnuta omozená doba na jeho uskutečnění.

Špatnou zprávu tedy Microsoft vyslal směrem k uživatelům Windows XP a Vista, kteří stále tvoří poměrně významný, asi 15% podíl na celkovém PC trhu. Smůlu mají rovněž uživatelé Windows 7 Enterprise, 8/8.1 Enterprise a Windows RT/RT 8.1.

Pokud jste se svou verzí starších Windows na bezplatný přechod kvalifikovali, je jeho bezplatnost podmíněna dobou jednoho roku od uvedení Windows 10 na trh, tedy do 29. července 2016. Tato lhůta byla jedním z prvních problémů, kolem kterých vznikly diskuse. Dlouho totiž nebylo jasné, jak bude ona roční lhůta fungovat. Vyvstaly obavy, že uživatel dostane pouze roční možnost bezplatně operační systém používat a poté bude placený. Ty se naštěstí ukázaly jako liché. Uživatelé mají rok na to, aby se rozmysleli, zda přechod bezplatně uskuteční. Pokud se k upgradu rozhodnou 29. 7. 2016 nebudou platit nic, o den později zaplatí standardní maloobchodní cenu nového OS, která by měla být přibližně 120 dolarů pro verzi Home a 200 dolarů pro verzi Pro. Jakmile uživatel jednou bezplatně přejde na Windows 10, bude je mít k dispozici bezplatně po celou „podporovanou dobu životnosti“, což je jeden z termínů, které se Microsoft neobtěžoval nijak podrobně vysvětlit. Podpora Windows 10 má fungovat do roku 2020, bezpečností upgrady pak dalších 5 let, tak nezbývá než doufat, že právě toto bylo danou formulací myšleno.

AKTUALIZOVÁNO REDAKCÍ: Bezplatný přechod je dále podmíněn tím, že některé současti upgradovaná verze Windows 10 budou uživatelem používány pouze k nekomerčním účelům.

"V rozsahu, v jakém jsou zahrnuty do systému Windows, jsou aplikace Word, Excel, PowerPoint a OneNote licencovány pro vaše osobní, nekomerční použití, pokud v rámci samostatné smlouvy nevlastníte práva ke komerčnímu užívání."

"Vizuální standardy H.264/AVC a MPEG-4 a standardy videa VC-1.Tento software může zahrnovat dekódovací technologii H.264/MPEG-4 AVC nebo VC-1. Společnost MPEG LA, L.L.C. vyžaduje tuto doložku:
TENTO PRODUKT JE LICENCOVÁN NA ZÁKLADĚ PORTFOLIA LICENCÍ K PATENTŮM AVC, VC-1 A MPEG-4 PART 2 VISUAL K OSOBNÍMU A NEKOMERČNÍMU SPOTŘEBITELSKÉMU UŽÍVÁNÍ PRO (i) KÓDOVÁNÍ VIDEA V SOULADU S VÝŠE UVEDENÝMI STANDARDY („STANDARDY VIDEA“) A DEKÓDOVÁNÍ VIDEA AVC, VC-1 A MPEG-4 PART 2, KTERÉ BYLO ZAKÓDOVÁNO SPOTŘEBITELEM V RÁMCI OSOBNÍ A NEKOMERČNÍ ČINNOSTI NEBO ZÍSKÁNO OD POSKYTOVATELE VIDEA LICENCOVANÉHO K POSKYTOVÁNÍ TAKOVÉHO VIDEA. ŽÁDNÁ DALŠÍ LICENCE K JAKÉMUKOLI JINÉMU POUŽITÍ SE NEUDĚLUJE ANI NEPŘEDPOKLÁDÁ. DALŠÍ INFORMACE LZE ZÍSKAT U SPOLEČNOSTI MPEG LA, L.L.C."

Jak si má neznalý uživatel ohlídat, nakolik jsou nebo nejsou tyto součásti systémem při jeho činnosti  využívány, už Microsoft neuvání.

 

Bezplatné budou i všechny aktualizace, bohužel však povinně

Bezplatným upgradem na Windows 10 (ale i instalací placené verze) dostává uživatel přístup ke vždy aktuální verzi operačního systému. Háček je zde však v tom, že aktualizace se v rámci bezplatnosti stávají víceméně povinnými. Ve smluvních podmínkách totiž uživatel souhlasí s tím, že přijímá každou aktualizaci operačního systému a souhlasí s jejím stažením a instalací, ať už se jedná o aktualizace bezpečnostní, opravy softwarových chyb nebo nové funkce, které se Microsoft v budoucnu do Windows 10 rozhodne implementovat.

To, že některé tyto aktualizace uživatel nebude chtít, je postaveno na vedlejší kolej, prostě aktualizaci dostane a tečka. Odklad je možný u verze Home o jeden měsíc, u verze Pro o osm měsíců, ale poté se aktualizace stejně automaticky nainstalují. Samozřejmě, že cílem tohoto kroku je udržení funkčnosti a bezpečnosti svého operačního systému, ale s tím, že podobné vnucení se nesetká u uživatelů s dvakrát nadšeným přijetím, museli vývojáři počítat.

Dobré by bylo ještě podotknout, že licence bezplatných Windows 10 se vztahuje ke konkrétnímu zařízení a chová se ve své podstatě jako OEM licence na nových počítačích. Pokud tedy máte „krabicovou“ verzi Windows 7/8/8.1, pak jakmile ji na konkrétním zařízení upgradujete na Windows 10, vztahuje se licence jen a pouze na toto zařízení. Možnost nainstalovat původní OS na jiné zařízení tímto není nijak zasažena, jen už se na tuto novou instalaci možnost bezplatného upgradu nebude vztahovat.

Co se přechodu zpět na starší verzi týče, odstavec smluvních podmínek, který se tomuto věnuje, říká, že přechod je sice možný, ale pouze po dobu, kdy Microsoft poskytuje podporu pro starší verzi, přičemž neexistuje závazek předchozí verzi poskytnout. Poslední věta tohoto článku „Dřívější verzi můžete kdykoli nahradit verzí software, kterou jste původně získali.“ mi ani při zapojení právní fantazie vůbec není jasná.

 

A jaký je právní pohled na věc?

Závěrem bychom se podívali na právní stránku přechodu.

Jak již bylo řečeno, přechodem vyjadřuje uživatel souhlas se smluvními podmínkami, což – jak je všem dobře známo – je v případě softwaru obecně dokument, jehož odsouhlasení obvykle probíhá kliknutím na tlačítko „souhlasím“ bez jakékoliv četby, natož analýzy a vyhodnocení. S tím i Microsoft počítá a nejen Microsoft, podobné praktiky s „povinně dobrovolnými“ aktualizacemi jsou vlastní například i společnosti Apple a dalším softwarovým společnostem.

Smluvní podmínky jako takové jsou na rozdíl od vlastních Windows 10 naprosto uživatelsky nepřívětivé. Jedná se o velmi složitě napsaný a nepřehledný dokument odkazující na mnoho jiných dokumentů. Pro běžného uživatele budou na samé hranici srozumitelnosti a i pro člověka s právním vzděláním budou místy velmi obtížně uchopitelné.

V několika pasážích je vidět, že trpí překladem z původní americké verze, a celkově se snaží implementovat mechanismy vycházející z angloamerické právní kultury tam, kde právo funguje na naprosto odlišném kontinentálním základu. Příkladem budiž to, že Microsoft neručí za bezchybnost systému či limitací práva na náhradu škody, což jsou odpovědnostní omezení v evropském právu nepředstavitelná, leč ze strany Microsoftu po odsouhlasení uživatelem vynutitelná. Jako rozhodné právo se totiž Microsoft bude vždy snažit stavět právo americké, protože to je pro něj výhodnější. Typicky je toto vidět v oblasti uplatnění nároků, kdy je uživatel nucen postupovat nikoliv na národní bázi, ale prostřednictvím určeného subjektu, kterým je irská pobočka Microsoftu.

Kontroverzní součástí smluvních podmínek je i blanketní souhlas s podmínkami přenosu, shromažďování, zpracování a předávání  osobních údajů, mimo danou zemi, když z textu by bylo možné dovodit, že nejde jen o osobní údaje, které jsou shromažďovány a předávány. Jaké toto bude mít v praxi dopady na uživatele opět v současné době, kdy zatím k žádnému uplatnění nároků vůči Microsoft nedošlo, zatím těžko říct.

V některých bodech smluvních podmínek pak spatřuji vyloženě rozpor se zákonem. Kupříkladu smluvní podmínky výslovně zakazují zpětnou dekompilaci, analýzu či rozklad software. Přitom autorský zákon ve svém ustanovení § 66 toto povoluje a dané ustanovení nemá dispozitivní povahu. Další rozpor se zákonem vidím v oblasti záruky, což opět plyne z užití mechanismů amerického práva.

Záruka je poskytnuta jen na podstatné rysy fungování software a trvá pouze 90 dnů, náprava vad je pak dle uvážení Microsoftu, a tedy není na volbě spotřebitele, což pochopitelně s českým právem na ochranu spotřebitele koliduje.

 

Závěrem

Microsoft jako největší hráč na softwarovém poli přichází s operačním systémem, který nejspíše bude nejrevolučnějším od Windows 95. Důležité si je uvědomit, že stejně jako Apple se svými operačními systémy se i Microsoft chystá přejít k obchodnímu modelu, kdy software bude poskytován nikoliv jako zboží, ale jako služba, a to se všemi myslitelnými důsledky. Změna je to podstatná, protože v mnohém bourá zažité představy za posledních 20 let. Uživatelům se možná některé změny nemusí líbit, často oprávněně. Nicméně uživatel zde není a nejspíše ani nebude tím, kdo by podmínky určoval, ale tím, kdo je bude dříve nebo později muset chtě nechtě akceptovat. Na druhou stranu, nedělejme z Microsoftu (potažmo z Applu) hrozbu v podobě Velkého bratra. Tím není a nejspíše si je sám dobře vědom toho, že v rámci zachování vlastní existence ani být nemůže.

 

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře MATZNER et al.

Související