Americký konstruktér Percy Spencer se během druhé světové války zabýval v jisté firmě výrobou a zdokonalováním magnetronů, což jsou elektronky, které slouží jako generátor mikrovlnného záření a které se používaly do radarů. Jednoho dne Spencer zjistil, že se mu během práce rozpustila čokoláda v kapse a po krátkém uvažování přišel na to, že za to můžou mikrovlny, které čokoládu rozehřály. Poté s úspěchem provedl další experimenty s ohřevem potravin, a tak se zrodila mikrovlnná trouba, bez níž si už většina lidí nedovede představit práci v kuchyni. Před 70 lety, 8. října 1945, si Spencer a jeho firma nechali tento vynález patentovat.

V objevu mikrovlnné trouby však lze nalézt i výraznou českou stopu. Český profesor přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Augustin Žáček totiž v roce 1924 jako první popsal princip oscilace magnetronu.

Mikrovlnné trouby fungují tak, že po zapnutí jsou mikrovlny rozptylovány do všech směrů. Kovové stěny trouby je odrážejí a potraviny vložené do trouby absorbují jejich energii. Molekuly vody se při absorbování energie mikrovln rozkmitají a působením tření se potravina v troubě ohřívá, vaří nebo peče. Na rozdíl od obyčejné trouby se mikrovlny absorbují jen v zahřívané potravině a nikoli v ostatním prostoru trouby. Stejnoměrnost ohřívání je obyčejně podporována tím, že vložené potraviny jsou na talíři, který se otáčí.

Percy Spencer (1894-1970) měl celkem pohnutý osud. Záhy po narození mu zemřel otec, poté ho opustila i matka a vyrůstal u svého strýce a tety. Místo studia pracoval na pile a v 18 letech vstoupil do armády. Tam se začal zajímat o bezdrátovou komunikaci. Po první světové válce nastoupil do firmy Raytheon a postupně se vlastní pílí a díky samostudiu vypracoval v uznávaného odborníka na radary a vynálezce, který má na svém kontě na 150 vynálezů a zlepšovacích návrhů.

Poté, co při jednom z pokusů přišel o svou milovanou čokoládu, se pokusil připravit popcorn a provedl i další úspěšné pokusy s ohříváním potravin. V roce 1947 firma Raytheon představila veřejnosti první mikrovlnnou troubu, která se však od současných přístrojů notně lišila: vysoká byla 1,8 metru a vážila 340 kilogramů. A byla také notně drahá. Tyto první výrobky, které dostaly název Radarange, se tak používaly jen v restauracích, v jídelních vozech nebo na zaoceánských parnících.

První model mikrovlnné trouby určený pro širokou veřejnost se objevil na trhu v roce 1955, ale stále to nebylo ono. Až koncem 60. letech se na trhu objevily mikrovlnné trouby, které již lépe vyhovovaly svými rozměry i cenou, jejich rozměry se výrobcům podařilo zmenšit na velikost pračky. Do dnešních rozměrů se dostaly až v 70. letech díky japonským výrobcům.

Související