Kolumbijská literatura není jen Márquez, dokazuje román o éře drogového barona Escobara

Jihoamerická literatura, která dala světu nobelisty Gabriela Garcíu Márqueze, Pabla Nerudu či Mario Vargase Llosu, má novou hvězdu. Tou je kolumbijský spisovatel Juan Gabriel Vásquez, kterému minulý týden vyšel v češtině první román.

Nese název Hluk padajících věcí a od vydání originálu před čtyřmi lety autora stihl proslavit po celém světě.

Vásquez v knize reflektuje, jak obchod s drogami během éry drogového barona Pabla Escobara dodnes ovlivňuje životy jeho vrstevníků v Kolumbii. Titul vydalo nakladatelství Paseka.

Vásquez, narozný roku 1973, nejprve vystudoval práva v Kolumbii a pak latinskoamerickou literaturu na pařížské Sorbonně. Po studiích se usadil v Barceloně, dnes žije v Bogotě. Spisovatelem se chtěl stát především kvůli Márquezově románu Sto roků samoty. Nyní autor čtenářům předvádí, že kolumbijská literatura není jen magický realismus a Márquez.

Za svůj třetí román, který byl přeložen do 20 jazyků a nyní se dostává i k českým čtenářům, získal Vásquez řadu cen. Peruánec Llosa jej označil za "jeden z nejoriginálnějších hlasů celé Latinské Ameriky".

Před dvěma lety autor vydal další román Reputace, kromě toho píše povídky, eseje a pravidelné sloupky do kolumbijského deníku El Espectador.

Hluk padajících věcí není příběhem o policistech, dealerech, obětech a narkomanech. Více než dvousetstránkový román ukazuje, jak drogy v posledním půlstoletí násilí a drogových válek v Kolumbii rozkládaly běžné životy a osudy. Podle autora čtenář v knize najde "obludnou realitu násilí a krutosti kolumbijské historie a politiky".

Hrdinou příběhu je mladý právník Antonio Yammara, který se po nástupu na právnickou fakultu coby vyučující seznámí s bývalým pilotem, kterého právě propustili po 20 letech z vězení. Atentátníci však pilota na ulici zastřelí a Yammara se vydá po stopách jeho minulosti. Ta se proplétá s dějinami Kolumbie a vzestupu impéria drogového bosse Escobara.

Ze španělského originálu El ruido de las cosas al caer román přeložila Anežka Charvátová, která už má za sebou celou řadu překladů hispánských autorů. Za překlad Llosova románu Vypravěč obdržela v roce 2004 Magnesii Literu, překlad jednoho ze čtyř rozsáhlých románů chilského spisovatele Roberta Bolaňa nazvaný 2666 jí přinesl Cenu Josefa Jungmanna.

Charvátová řekla, že se jí obsáhlé Bolaňovo dílo překládalo snáze než Vásquez. "Byla to pro mě do jisté míry překladatelská výzva, protože z kolumbijské literatury jsem dosud nic nepřeložila a musela jsem se ponořit do reálií i jazykových zvláštností," dodala.

Na Vásquezovi ji fascinoval zejména úplně jiný způsob vyprávění, než na jaký je zvyklý čtenář kolumbijské literatury odkojený Márquezem.

"Ten zvláštní způsob filtrování dějin prostřednictvím vzpomínáním na příběh, kterého se vypravěč dotkl vlastně jen okrajově, a přitom zásadně změnil jeho život," vysvětlila.

Čtenáře podle Charvátové zaujmou příběhy lidí z doby počínajícího drogového šílenství, kvůli naléhavosti stylu prý knihu od druhé půlky nejde odložit.