Když se nevyvíjíte s povědomím soukromí, nestane se z vás odpovědný a integrovaný jedinec. Tvrdí to Ivana Janů, která od září vede Úřad pro ochranu osobních údajů.

Instituce, kterou nově vedete, se často přezdívá jako úřad na ochranu soukromí. Souhlasíte s tímto označením?

Ve zkratce jsme úřad, který má za úkol dozírat na to, aby soukromí, jako velice důležitá kategorie a ústavní právo, bylo chráněno při zpracovávání osobních údajů. Pokud lidé ochranu chtějí, měli by si uvědomit závažnost informací, které o sobě mnohdy poskytují. Složité informační systémy, které jsou stále komplikovanější, fakticky znemožňují normálnímu člověku tuto problematiku sledovat a porozumět jí. Lidé jsou mnohdy schopni dát za slevovou kartu všechna svoje data. Teprve při bližším pohledu do problematiky je patrné, co vše je možné z propojených údajů vyčíst o životě každého z nás.

A co by mělo být tím hlavním posláním?

Soukromí, které je ohroženo, je velmi důležitým faktorem našeho života a neměli bychom si ho nechat vzít. Má až existenční důležitost. Když se nevyvíjíte s povědomím soukromí, nestane se z vás odpovědný a integrovaný jedinec. Na druhou stranu snadný přístup ke všem informacím, který nám složité automatizované informační systémy umožňují, je lákavý a pohodlný. A z tohoto důvodu jsme většinově schopni hodně obětovat ze svého soukromí. Málo si běžný občan uvědomuje, že ten, kdo má jeho data, má pak nad ním i velkou moc, což může znamenat i manipulaci, ne-li vydírání. Byznys s informacemi přitom není nic neobvyklého...

Líbí se vám celoevropské snahy o sjednocování nakládání s daty?

Jde o návaznost na základní svobody v Evropské unii, kterými jsou volný pohyb zboží, služeb, pracovní síly a peněz. Za tímto nutně musí jít i informace, včetně osobních údajů. Jednotná ochrana, která jde přes hranice, je důležitá.

Není v dnešní době až moc jednoduché schovat se za ochranu soukromí s tím, že jako veřejně exponovaná osoba neposkytnu informace?

Ochrana není příliš striktní. Naopak. Soukromí je postupně erodováno. Přitom jde o ústavní právo. Každý by měl být chráněn před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a zneužíváním informací, které se ho dotýkají. Nicméně platí, že ochrana soukromí veřejně a politicky exponovaných osob je snížená, protože je oslabena veřejným zájmem na informování.

Je zneužitím zveřejňování informací o platech?

Individuálně, kdokoliv si požádá a chce znát odměňování osoby placené z rozpočtu, který se tvoří většinou z výběru daní, má právo to vědět. Že by se muselo zveřejnit úplně vše od uklízečky, to si nejsem jistá. Vše má i svou druhou stránku. Jak jsem tedy řekla, jednotlivě není co tajit. Soudci a státní zástupci mají plat jasně stanovený v zákoně, poslanci také. Stejně je na tom i náš úřad...

A co plat, který plyne z polostátních podniků?

To bych musela mít rozkryto, jak to strukturálně vypadá. Pro příklad: není správné, když se v nerentabilním, "dotovaném" podniku ukáže, že si dávají statisícové odměny.

Co říkáte názoru prezidenta Miloše Zemana, že je ÚOOÚ zbytečným úřadem?

Pan prezident mi to do očí neřekl (smích). Má ale velké výhrady vůči úřadu, vůči některým případům, které rozhodl. Tyto případy bohužel ovládly mediální scénu a překrývají mnohá dobrá rozhodnutí.

Shodujete se s ním?

Prezident Zeman zrovna zmiňoval jiné případy, než ke kterým jsem měla výhrady já...

Jde o to, že úřad málo poslouchal, co mu říkaly ve svých rozhodnutích soudy?

Úřad je nezávislý orgán a ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony. Do jeho činnosti lze zasahovat jen na základě zákona. To samozřejmě neznamená, že se na něj nevztahuje judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Spolu se zákonem tvoří judikatura těchto soudů i pro úřad zákon v materiálním smyslu.

Dá se s vámi v čele úřadu čekat konzervativnější přístup? Méně se otevírat sdílení?

I konzervativnější pohled musí být realistický. Sdílení dat je nezastavitelné. Moderní technologie mají svůj život. Měli bychom se zaměřit na zabezpečení dat a rizika jejich zneužívání, zejména v prostředí internetu. Úřad disponuje škálou zákonných sankcí, které mohou být citelné.

Jak se zaměřit?

Mělo by být jasné, jak jsou zajištěny databáze a registry. Je nutné elektronicky evidovat, kdo do databází vstupuje, za jakým účelem a pro co vstupuje a jak se získanými daty zachází. Aby se zamezilo neoprávněným vstupům a zneužíváním. Musí být kdykoliv zjistitelné, kdo do registru vstoupil neoprávněně. Takzvané logování je velmi důležité, tam je zákonná povinnost - zajistit bezpečnost dat.

Takže více povinností pro správce a zpracovatele údajů?

Povinnosti už dává současný zákon. A to nejenom pokud jde o správu dat, ale i blokování, archivaci a likvidaci. Nemůžete například pouze uzavírat perfektní smlouvu na likvidaci dokumentů. Musíte vždy zkontrolovat, jestli likvidace probíhá bezpečně. Tedy, že si ověříte, že byly zničeny a že s nimi dále nikdo nemůže pracovat.

Měly by být sankce pro toho, kdo neuhlídá data, přísnější?

Sankce jsou už teď vysoké, podkladem pro jejich uložení však musí být kontrolní zjištění. Úřad musí být důsledný, což není z kapacitních důvodů vždy realizovatelné.

 

Ivana Janů

- Kooptovaná poslankyně České národní rady, která se podílela na přípravách ústavy, strávila 20 let jako soudkyně a zároveň místopředsedkyně Ústavního soudu.
- Během svého angažmá se na tři roky přesunula k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
- Je držitelkou titulu Právník roku 2014 v kategorii Občanská a lidská práva a právo ústavní.

Foto: Jiří Koťátko

Rozhovor vyšel v časopise Ekonom 17. září 2015

Související