Vůbec první koncertní provedení hudby Zdeňka Lišky k filmu Marketa Lazarová chystají Struny podzimu. Liškovi dědici vyšli vstříc skladateli filmové hudby Petru Ostrouchovovi, který dostal svolení přetvořit rukopisnou partituru Markety Lazarové v celovečerní "filmovou symfonii" určenou pro sbor, dvanáctičlenný instrumentální soubor a sólisty.

Ostrouchovova úprava zazní 9. října v pražském Foru Karlín, kde ji doprovodí projekce. Vystoupení bude o to výjimečnější, že Liškova hudba je koncertně uváděna zřídka, spíš v podobě kratších výňatků. Sám autor byl odpůrcem toho, aby se od filmu oddělovala.

Hudba k Marketě Lazarové, která měla premiéru roku 1967 a dnes bývá považována za opus magnum české kinematografie, je rozsahem, koncepcí i trvající odezvou výjimečná. Tvoří rozsáhlou a komplikovanou strukturu s leitmotivy, uzavřenými čísly a podkresovými plochami, které britský filmový historik Peter Hames označil za "film-operu".

V partituře, jejíž rukopis má 316 stran, Liška mistrně pracuje s hudební stylizací. Než by se snažil najít autentickou podobu hudby středověku, v němž se snímek − natočený podle románu Vladislava Vančury z roku 1931 − odehrává, pouze se některými jejími prvky inspiroval.

Místo tradiční sborové sazby Liška použil vícehlasé kompozice, které střídají expresivní sóla a statické sborové fragmenty. Spolu s izolovanými výkřiky a netradičními hlasovými efekty − šepotem, hlasovým glissandem − tvoří zvukové pozadí scén.

Velká část vokálních ploch je bez textu, o to silnější účinek ale má občasné užití jednotlivých slok latinské sekvence Veni Sancte Spiritus nebo veršů z kralického překladu Žalmu 51. Také recitací symbolických hesel nebo jmen jednotlivých postav Liškova hudební stopa prorůstá do struktury filmu. Díky tomu je vnímána nikoliv jako doprovod obrazu, nýbrž jako organická součást celku.

Zatímco motivy zobrazované hlasem lze označit za duchovní, emocionální či symbolické − dotýkají se víry, lásky či šílenství −, bicí nástroje v hudbě k Marketě Lazarové představují ekvivalent světských prvků, například boje či smyslnosti. V obecné rovině také symbolizují pohanství coby kontrast ke křesťanské "lince" vedené lidským hlasem.

V mnohasetstránkových poznámkách a technických scénářích Františka Vláčila lze o hudbě nalézt minimum informací. Režisér zřejmě svému dvornímu skladateli, s nímž spolupracoval od začátku 60. let, důvěřoval natolik, že neměl potřebu svou představu o zvuku rozepisovat.

Liška mu nejprve v letech 1960 a 1961 složil hudbu ke snímkům Holubice a Ďáblova past, před Marketou Lazarovou zkomponoval doprovod k Údolí včel a po ní ještě k Adelheid z roku 1969.

Ani v případě těchto vrcholových Vláčilových filmů se ale nedochoval takzvaný mezinárodní pás, na němž je hudba oddělená od ruchů a dialogů. Hudbu z Markety Lazarové a Údolí včel tak roku 1996 vydavatelství Zóna a Bonton Music sejmula přímo z filmového pásu a zpřístupnila ji posluchačům i s dalšími zvukovými vrstvami filmu.

Na Strunách podzimu hudba k Marketě Lazarové zazní v koncertním provedení respektovaného sboru Martinů Voices a instrumentalistů souboru Baborák Ensemble pod simultánním vedením sbormistra Lukáše Vasilka a dirigenta Radka Baboráka.

Rolí vypravěčů se ujmou Jana Štěpánková a Josef Somr, Marketu Lazarovou zpodobní Anna Kratochvílová. Na koncertě budou dále účinkovat sopranistka Kateřina Kněžíková a tenorista Josef Moravec.

Související