Možná někdo pochybuje, proč jsou důležité festivaly jako ten, který dnes začíná v Trutnově. Ale stačí se podívat do Španělska: tamní reggae přehlídka Rototom Sunsplash před pár dny zrušila koncert židovskému hudebníkovi Matisyahuovi, protože odmítl poskytnout stanovisko k izraelsko-palestinskému konfliktu. Přesněji: odmítl podepsat deklaraci, kterou mu jako jedinému z účinkujících zaslalo hnutí Boycott, Divestment and Sanctions volající po sankcích Izraele a mezinárodním bojkotu všeho izraelského.

Je to dost nevídané: aby byl umělec ztotožňován s politikou vlády, v tomto případě navíc vlády cizí, kterou nevolí a jejíž politiku nikterak neovlivňuje. Matisyahu je rodilý Američan − názor na Izrael se po něm chce jen proto, že se hlásí k židovské víře.

A hnutí BDS o ten názor stojí, protože Izrael považuje za "apartheidní stát". Donutit ho, aby změnil postoj vůči Palestincům, lze podle aktivistů jedině celosvětovou nátlakovou kampaní.

Aby podobné skupiny existovaly a hledaly podporu u slavných hudebníků, je jistě v pořádku. Palestince, kteří se s názory hnutí ztotožňují, taková podpora určitě povzbudí v úsilí o to, co považují za boj o důstojnější, spravedlivější život. Budiž.

Je však naprosto nezbytné bránit se před tím, aby byli hudebníci (spisovatelé, filmaři, výtvarníci…) bráni jako rukojmí kvůli svému vyznání (barvě pleti, původu, sexuální orientaci…) a cenzurováni, jestliže si myslí něco jiného než aktivisté. Aby byl, jako v tomto případě, každý židovský muzikant automaticky podezříván, že je tak nějak zodpovědný za všechno, co kde který žid udělal. A musel preventivně podepisovat jakousi deklaraci.

Kdepak pomoc sociálně deprivovaným Palestincům − v tomto případě je hnutí BDS tím, kdo utlačuje a diskriminuje jiné. Vede neférovou kampaň, na jejímž konci dnes do Trutnova přijíždí koncertovat Matisyahu, "sionista", který "podporuje apartheid a etnické čistky", jak mu aktivisté podsunuli na sociálních sítích.

Teď trochu s odstupem. To celé je dobrá příležitost uvědomit si, že žádný Rototom Sunsplash, za nějž by se − jak se stalo včera odpoledne − musela omlouvat španělská vláda, v Česku není. Je tu Open Air Festival Trutnov, který nejenže Matisyahuovo vystoupení nezruší, ale jenž se v minulosti přimlouval za propuštění Pussy Riot či vloni za politické vězně v Ázerbájdžánu. Je tu hudební přehlídka United Islands, která podpořila kubánské disidenty, a jsou tu také festivaly Colours of Ostrava a Respect, kde pravidelně vystupují − řečeno s dobou − "arabští uprchlíci".

Zdá se to samozřejmé, ale v Evropě to tak samozřejmé není. Český porevoluční důraz na lidská práva a svobodu slova v 90. letech vstřebala jedna generace a dnes ho předává dál také tímto způsobem. Člověk by si toho měl vážit − aby jednou neodešel s ostudou jako Španělé.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru