Globální finanční krize přinesla řadě zemí na první pohled překvapivé poučení − celkovou ekonomickou a finanční stabilitu země nelze postavit jen na přílivu zahraničního kapitálu, ale důležitá je i tvorba domácích úspor. Statistiky OECD ukazují, že v objemu vytvořených úspor se státy značně liší. Německo vykazuje stabilní rozsah hrubých úspor ve výši přibližně 26 % HDP. A to bez ohledu na to, jestli sledujeme období před finanční krizí (2005−2009), či období následující (2010−2014). Česká republika je na tom v posledních letech jen o necelé tři procentní body hůře, v období před krizí jsme byli dokonce schopni vytvořit procentně stejný objem úspor jako tradičně spořiví Němci. Naproti tomu Řecko vytvořilo v letech 2005−2009 hrubé úspory pouze na úrovni 11 % HDP, k čemuž jim v nemalé míře dopomohl příliv transferů z EU. V postkrizovém období schopnost Řecka spořit paradoxně dále klesla na necelých 9 % HDP.

Je zajímavé, že tvorba úspor je v časech krizí některými politiky i ekonomy hodnocena negativně. Z jejich krátkodobého hlediska ti, co více spoří, snižují spotřebu, což omezuje růst HDP a prohlubuje ekonomické dopady krize. Proti tomu ale v krizových dobách působí u domácností a firem jakýsi pud sebezáchovy, který je vede k tomu, aby se v těžkých časech uskrovnily nebo snížily své zadlužení. Veřejný sektor obvykle nevytváří úspory v časech hojnosti, natož v období krize. Díky své těžkopádnosti v rozhodování, malé odvaze politiků, tlaku zájmových skupin, ale i očekávání veřejnosti, že fiskální politika bude působit proti ekonomickému cyklu, se naopak v krizi deficity veřejných rozpočtů často prohlubují.

K čemu jsou tedy domácí úspory dobré? Jde o zdroje v domácí měně, které mohou firmy využít k investicím zvyšujícím jejich pozici na trhu. Domácnostem umožňují získat dlouhodobou hypotéku. Bankám zajistí příliv nových vkladů, které mohou použít na domácím úvěrovém trhu. A pro vládu představují vítané zdroje pro pokrytí deficitu veřejných rozpočtů.

Adekvátní tvorba domácích úspor navíc omezí prostor pro financování firem, domácností a vlády v cizí měně na zahraničních trzích. Sníží tlak na deficitní bilanci čistého exportu, omezí potřebu prodávat domácí aktiva zahraničním investorům, sníží zahraniční dluh země a vytvoří zdroje pro úhradu nákladů z dříve investovaného zahraničního kapitálu. Stručně řečeno dostatečně vysoká úroveň domácích úspor umožní zemi udržet si ekonomickou solventnost vůči domácím i zahraničním věřitelům.

Proč je to v případě masivního zapojení zahraničního kapitálu do financování země o dost složitější? Protože tento kapitál v podobě přímých investic bývá relativně drahý. Zahraniční dluhový kapitál je citlivý na míru podstupovaného kreditního rizika, a země v problémech tak čelí stálému riziku. To jsou zkušenosti, které za nás v různých obměnách otestovaly země jako Řecko, Argentina, Island, Kypr. Bude jen dobře, když Česko nebude v budoucnu díky dostatečné tvorbě úspor nuceno zažívat něco podobného.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru