Dvěma nejčastěji skloňovanými bezpečnostními hrozbami jsou nyní chování Ruska a takzvaný Islámský stát. Podle prvního Čecha ve velení NATO generála Petra Pavla je nyní mnohem urgentnější hrozbou islámský terorismus, řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Žijeme zřejmě v jedné z nejrizikovějších etap historie lidstva. Je dnešek srovnatelný s karibskou krizí nebo obsazením Československa v roce 1968?

Každá generace prožije nějakou svou největší krizi. Současné poměry proto nepodceňuji, ale ani nepřeceňuji.

Bezpečnostní prostředí se zásadně mění. Obnovuje se strategické soupeření hlavních světových hráčů na rozdíl od spolupráce − byť mnohdy zdánlivé − v uplynulých dekádách. A do toho všeho vstupuje nový fenomén, jímž je významný narůst vlivu nestátních aktérů. Mezi nimi je na prvním místě jednostranné vyhlášení "všemuslimského kalifátu" teroristickou organizací, která sama sebe nazývá Islámským státem. Nelze přitom pominout další destabilizující faktory, které jsou leckdy komplikovanější.

Petr Pavel (53)

Dřívější náčelník Generálního štábu armády České republiky generál Petr Pavel nastoupil letos jako první Čech do vedení NATO, kde získal post předsedy Vojenského výboru. Je tedy hlavním vojenským poradcem generálního tajemníka aliance.
Mandát funkce je na tři roky, ale může být dále prodloužen.

V bipolárním světě byla naopak mnohem větší a aktuálnější hrozba jaderného konfliktu. Těžko tedy říct, která ze zmíněných hrozeb či krizí je zásadnější z hlediska historie.

Z vnějšku to tak trochu vypadá, že země aliance jsou v poslední době událostmi spíše vláčeny.

Neřekl bych, že aliance či Evropská unie jsou vláčeny událostmi a problémy. Třebaže je například fenomén uprchlíků velmi složitý, rozporuplný a lidsky citlivý. Zatím se zabýváme spíše symptomy uprchlictví − tudíž i neštěstím oněch lidí − než samotnými příčinami. Ty přitom souvisí s hlubokými ekonomickými, sociálními, ale i bezpečnostními problémy zemí, z nichž lidé utíkají. Nicméně nástroje k řešení těchto složitých problémů nejsou v působnosti aliance. Jako politicko-vojenská organizace má NATO v tomto směru poměrně omezené možnosti. Snad je tedy jasné, že bez spolupráce širokého okruhu zemí a institucí se řešení uprchlické krize neobejde.

Jaké je v očích vedení NATO největší bezpečnostní riziko současnosti?

Vojenský výbor ani Severoatlantická rada nedělí bezpečnostní rizika podle priorit: od A do Z. Platí tu jiná kritéria: roli hrají nejenom závažnost hrozby (je daná především schopnostmi a záměrem případného agresora), ale i urgence případné akce útočníka.

Vezměme si dvě hlavní hrozby, o nichž se v poslední době hovoří nejvíce: máme tu asertivní politiku Ruska, značný růst vojenských schopností této země a do určité míry i její nejasné záměry. Hrozbou je ovšem i islámský terorismus v podobě takzvaného Islámského státu, ale i jím inspirovaných organizací a nejrůznějších skupin. Rovnou říkám: pro NATO je v tuto chvíli islámský terorismus mnohem urgentnější hrozbou než Rusko.

Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že Islámský stát nemá sílu, aby porazil Evropu vojensky, tak se ji snaží rozložit zevnitř vlnou uprchlíků?

Vojensky Islámský stát na alianci opravdu nemá. Myslím, že islamisté nejsou dostatečně sofistikovaní na to (nehledě na dovedné využívání vyspělých technologií či demonstraci nebývalých krutostí), aby vyvolali rozsáhlé vlny uprchlíků. Třebaže k nim atmosférou strachu nepochybně přispívají − ať už na území, která ovládají, nebo mimo ně. Mnoho uprchlíků kromě toho nepochází z území, které kontroluje Islámský stát. Navíc je mnoho z nich k odchodu do Evropy motivováno ekonomicky a sociálně.

Spojené státy deklarují rozmístění těžké bojové techniky v některých východních zemích NATO. Nemůže to vést k další eskalaci napětí mezi Ruskem a Ukrajinou?

Rozmístění těžké techniky americké armády v některých východních zemích aliance − podotýkám, že bez vojáků − musíme vnímat v kontextu událostí. Navíc USA deklarovaly záměr o předsunutí techniky pro jedinou brigádu. A ta je z hlediska schopností ruské armády zcela zanedbatelnou silou. Ani náhodou nejde tudíž o vojenskou eskalaci. Zneužít to lze snad jen propagandisticky.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

V jaké kondici je tedy ukrajinská armáda?

Ukrajinské ozbrojené síly se ocitly v mimořádně komplikované situaci: čelí bojovým operacím a zároveň se pustily do hluboké reformy. Ruská okupace Krymu i boje na východě země je dost oslabily. Armáda musela vyklidit některé pozice. Ukrajina navíc přišla o část vojensko-průmyslového zázemí. To všechno jsou důvody, proč státy NATO pomáhají ozbrojeným silám Ukrajiny, aby byly schopny samy zajistit bezpečnost země a uhájit její celistvost.

Může být tedy Ukrajina časem připravena ke vstupu do NATO?

Žádné zemi nelze upírat právo na sebeurčení. Pokud se tedy Ukrajina rozhodne aspirovat na členství v NATO, je to jejím nezadatelným právem. Jedná se však o dvoustranný krok, k němuž je potřeba souhlasu i druhé strany − v tomto případě osmadvaceti členských zemí aliance. Ukrajina musí kromě toho splnit určitá aliancí požadovaná kritéria.

Související