Nedávno Česká národní banka informovala o tom, že v roce 2014 Česká republika zaznamenala kladné saldo běžného účtu platební bilance. Význam této informace si uvědomíme, pokud ji doplníme o skutečnost, že je tomu tak po dlouhé době, přesněji poprvé od roku 1993. V čem je tato informace zásadní?

Díky kladnému saldu běžného účtu se nám podařilo zastavit chronické zhoršování takzvané čisté investiční pozice České republiky vůči zahraničí, která se v uplynulém transformačním období postupně zhoršovala v poměru k HDP z plus 7,2 procenta až na minus 46,1 procenta.

Deficit běžného účtu je nutné vždy nějak profinancovat. Společnost má na výběr zahraniční půjčky, prodej devizových rezerv centrální bankou či dovoz přímých zahraničních investic ze zahraničí. Naše ekonomika šla tou třetí, relativně nejlepší cestou, která nám umožnila solidní hospodářský rozvoj, udržení relativně vysoké zaměstnanosti a výrazné nominální i reálné posilování kurzu koruny až do roku 2008.

Jejím nákladem byl však enormní deficit bilance výnosů (respektive v nové terminologii deficit bilance prvotních důchodů), který v relativním vyjádření k HDP je třetí nejhorší mezi zeměmi OECD. Deficit bilance výnosů se v posledních letech pohyboval okolo 250 miliard korun ročně. Vyrovnané saldo běžného účtu proto vyžaduje přebytek bilance výkonů (tedy čistý vývoz zboží a služeb) přibližně ve stejné výši.

Deficit běžného účtu je pro naši společnost významný zatěžující faktor, který limituje jak její spotřebu, tak i úroveň kurzu naší koruny vůči zahraničním měnám.

Kladného salda běžného účtu v roce 2014 ve výši 26,1 miliardy korun při pozitivním výsledku bilance výkonů 294,8 miliardy korun bylo dosaženo díky nízkým cenám zahraničních surovin, oživení zahraniční poptávky a postupnému oslabování kurzu koruny od poloviny roku 2011.

Veřejnost a někteří politici dávají do budoucna důraz na posílení kurzu koruny a vyšší domácí spotřebu. Je nutno si však objektivně přiznat, že bez výrazné aktivity domácích podnikatelů a dalších proexportně orientovaných domácích investic naše ekonomika pro toto zvýšení životní úrovně nemá předpoklady. Tradiční levicová opatření, jako je vyšší míra zdanění nebo zvýšený tlak na růst mezd v odvětvích s vysokou mírou zisku (skrytě namířeno proti zahraničním vlastníkům), mohou v kosmetické rovině přes bilanci výnosů snad platební bilanci pomoct. Zjevně se však pohybujeme v jiném řádu řešení, a to ještě s nejasnými negativními sekundárními dopady.

Význam salda běžného účtu platební bilance a "správné" úrovně reálného měnového kurzu nelze podceňovat. Dlouhodobě trvající problémy Řecka jsou značně zjednodušeně spojovány se špatným hospodařením veřejného sektoru. Jejich klíčovým problémem v roce 2008 však byl chronický deficit běžného účtu a vysoké zahraniční zadlužení země. Jinými slovy řečeno dlouhodobá nadspotřeba všech ekonomických sektorů. Deficit bilance výnosů Řecka se v té době pohyboval přibližně na naší úrovni, byl však doprovázený i nepřijatelným deficitem bilance výkonů (zejména čistým dovozem zboží).

Nemožnost průběžného nominálního a reálného oslabování domácí národní měny podporující řecký export a přirozeně omezující řecký import pak završila jejich hospodářskou tragédii.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru