Šibenice si stloukáme pro sebe

Roztrpčení Řeků, v jejichž zemi se hromadí statisíce imigrantů, je pochopitelné. Jsou v prekérní situaci, již nezavinili, a zbytek Evropy jim pomáhá neochotně a nedostatečně.

Snadno domyslet, co asi tak letí hlavou Řekovi, když se doslechne o protiimigrantské hysterii v současném Česku, kterému přitom nehrozí nic jiného, než že by mělo přijmout pár promile z celkového množství běženců, kteří kempují na řeckých ostrovech i pevnině. Řek by si nejspíš pomyslel něco o maloměstském sobectví, které neumožňuje vidět za nejbližší roh, iracionálním strachu a frustraci. Kdyby Řek viděl šibenice, kterými ve středu hrozili imigrantům demonstranti v Praze na Můstku, možná by řekl: "A víte vy, že to můžu chápat tak, že šibenici chystáte i pro mě? Je vám úplně jedno, jaké mám problémy, nepomůžete." A v duchu by dodal: "A vlastně si chystáte šibenice i pro sebe. Protože když se nenávist jednou vypustí, nezastaví se."