Pan prezident nedávno pozval vysoké státní a bankovní představitele k diskusi o euru. K jednomu stolu tak kromě hostitele usedl předseda vlády, její místopředseda a zároveň ministr financí, guvernér ČNB a dále jeden z členů bankovní rady, považovaný za příštího guvernéra. Setkání znovu otevřelo tuto problematiku a umožnilo seznámit se s argumenty a názory pozvaných. Z informací zveřejněných po této schůzce vyplynulo, že poměr sil v názorech na možnost přijetí eura byl dva ku jednomu pro přijetí (prezident a premiér pro, guvernér ČNB proti), při dvou nerozhodných hlasech. Toto rozdělení hlasů patrně nikoho nepřekvapilo. Za pozornost ale stojí některé argumenty, které zde zazněly.

Úvodem je nutno zdůraznit, že přijetí eura je výsostně politickou záležitostí. Je sice nutné splnit řadu ekonomických předpokladů, ale ty samotné nestačí. O tom jsme se mohli přesvědčit několikrát v minulosti i současnosti, kdy Česká republika sice splňovala a také nyní plní takzvaná maastrichtská kritéria, ale dosud nedošlo k politickému rozhodnutí požádat o vstup do ERM II (Exchange Rate Mechanism). Tento kurzový mechanismus zajišťuje zafixování zúčastněných měn vůči euru v rámci takzvaného fluktuačního pásma. Vstup do mechanismu a minimálně dvouleté bezproblémové fungování v rámci vymezeného fluktuačního pásma je nutnou podmínkou pro přijetí eura, neboť smyslem ERM II je zajistit stabilitu měn zúčastněných zemí a zafixovat jejich kurz před vlastním vstupem do eurozóny.

Devizová intervence ČNB z listopadu 2013 z tohoto pohledu pro nejbližší léta de facto znemožnila vstup Česka do ERM II, neboť kritérium stability směnného kurzu nebude možné naplnit. Ohlášený exit, k němuž by mělo dojít podle zveřejněných informací nejspíše ve druhé polovině roku 2016, kurz nepochybně významně ovlivní, a to i v případě, že koruna se mezitím nestane cílem útoku spekulantů, což nelze vyloučit. Reálně uvažovat o přijetí eura tak lze teprve po vstupu a splnění podmínky dvouleté "karantény" v rámci ERM II, tedy nejdříve kolem roku 2020, spíše ještě později. Vyjádření premiéra, že tato vláda o přijetí rozhodovat nebude, je tedy zcela namístě.

Zafixování kurzu koruny k euru na optimální úrovni je pro budoucí vývoj české ekonomiky klíčové. Pokud by čistě teoreticky mělo dojít k přijetí eura při současném kurzu zhruba 27,50 koruny za euro, znamenalo by to doslova ožebračení většiny obyvatel, závislých na mzdě nebo důchodu, a propad korunových úspor. Při očekávaném postupném vyrovnávání naší cenové hladiny na úroveň evropských vyspělých zemí, ke kterému ostatně už dochází, by to zejména pro důchodce znamenalo přežívání na hranici existenčního minima, nebo dokonce pod ním. To jistě není a nebylo úmyslem ČNB, ale stále přetrvává otázka, proč bylo nutné k intervenci přikročit. Teoretické modely, na něž se ČNB odvolává, se nezdají být dostatečným důvodem k experimentu, který negativně zasáhl většinu ekonomiky. Exportním firmám sice pomohl, ty jsou ale často v rukou zahraničních vlastníků, zůstává otázkou, zda intervence opravdu prospěla celé české ekonomice a jak.

Argumenty ČNB o nezbytnosti intervence se ani po roce a půl nestaly relevantnějšími. Naopak, přináší nové a nové otázky, včetně té, zda je možné řídit ekonomiku podle modelů, které jsou ze své podstaty nedokonalé. V jedné věci však ČNB uspěla. Na několik příštích let se jí podařilo odsunout byť čistě teoretickou možnost přijetí eura.