Už mu je téměř 500 let, přesto je zřejmě nejmladším pivovarem v Česku. Když se v Lobči na Kokořínsku začalo v 16. století vařit pivo, čekal sen o založení Plzeňského Prazdroje ještě tři století na své uskutečnění. Parostrojní pivovar v Lobči je hlavním turistickým lákadlem malé obce kousek od Mšena, kde sice žije jen 150 obyvatel, přesto tu vedle něj najdete i zámek nebo Muzeum Eduarda Štorcha.

Ještě před osmi lety byla dnes nádherná budova s renesančním jádrem v havarijním stavu. Pak se sem ovšem z Prahy vypravil na výlet mladý architektonický pár Pavel Prouza s přítelkyní Janou. Chátrající budovu za 600 tisíc korun koupili a dodnes ji za své, ale hlavně evropské, státní i krajské peníze opravují. Byt v Praze prodali, žijí v pivovaru i s dětmi, po kulturní památce provádí návštěvníky a od 1. června jim i čepují zde uvařené pivo. První po 72 letech.

Lobeč je tak další z řady malých pivovarů s ročním výstavem do 10 tisíc hektolitrů, kterých v Česku rychle přibývá. Aktuálně je jich kolem 280, přitom jen za loňský rok jich vzniklo 50. Přestože malých pivovarů je proti velkým zhruba čtyřikrát více, jejich podíl na celkové domácí výrobě piva se odhaduje na jedno procento. Plánovaná roční kapacita obnoveného provozu v Lobči je aktuálně něco přes 2000 hektolitrů.

Víc než jen chalupa

"Na krajském úřadě mi říkali, že to nemá smysl opravovat," vzpomíná na své první zážitky s pivovarem 38letý Prouza. Pro architekta původem od Náchoda to byla výzva i splnění dětského snu. Podobný objekt nedaleko Prahy, kde by mohli žít, ale i dělat "něco víc", Prouzovi hledali. "Nechtěli jsme jen chalupu na bydlení," vysvětlují.

K zastavení výroby v původním řemeslném vrchnostenském pivovaru rodu Věžníků došlo ve válečném roce 1943, roku 1948 podlehl zrušený pivovar národní správě. Polistopadoví vlastníci dokonali devastaci vandalskou demolicí částí budov. Od roku 2007 je areál v majetku architektonické kanceláře manželů Prouzových Riofrio.

Když opravili střechy zadního traktu a přesvědčili památkáře a úředníky, získali první dotace od MAS Vyhlídek, Státního zemědělského intervenčního fondu, ministerstva kultury i Středočeského kraje. V roce 2009 založili s přáteli architekty neziskovku Pivovar Lobeč, jež převzala správu objektu a organizaci kulturních akcí.

V pivovaru se podařilo realizovat asi 15 drobných projektů, vždy po statisících korun. "Rekonstrukce zatím spolkla asi 15 milionů, z nichž dvě třetiny jsou dotace, zbytek naše peníze," vypočítává Pavel Prouza. Manželé se dosud obešli bez zadlužení, výjimkou je loňský dlouhodobý podnikatelský úvěr na vybudování minipivovaru.

Obrovský kus práce na pivovaru si celkem pochopitelně vybral svou daň, byť nijak tragickou. "Už jsem byl tak vyčerpaný, že jsem praxi architekta na čas pověsil na hřebík a věnuji se vesměs jen pivovaru, aby se ekonomicky postavil na nohy," říká současný správce a průvodce v jednom.

Architekt sládkem

Prouzovi v pivovaru nejen vaří pivo, ale i bydlí, pracují, pořádají výstavy, koncerty. Ve staré varně je výčep s prodejem piva a občerstvením. Na obnovu čeká ještě tzv. větší budova sklepů, renesanční jádro by mělo v budoucnu sloužit jako restaurace, v podkroví se počítá s apartmány pro turisty.

"Halové prostory, v nichž je dnes ležácký sklep, najdete v pivovaru ještě tři, takže může dál expandovat, když se bude dařit," přemýšlí o budoucnosti architekt Prouza.

Pivo od zdejšího sládka Tomáše Fencla, také vystudovaného architekta, míří do hospod na Kokořínsku a v Praze, ale lze si ho koupit i s sebou. V lahvích s grafikou typografa Františka Štorma, který pro pivovar vymyslel font písma Lobeč inspirovaný 19. stoletím, jde o opravdu stylové pití.

Více si o industriálních památkách přečtete v dnešní příloze HN Udržitelný cestovní ruch.