Připomeňme si, s jakou evropskou strategií přišla předchozí politická vláda, a především, kdy se tak stalo. Těsně před pádem Nečasova kabinetu, po téměř třech letech jednání mezi Schwarzenbergovým Ministerstvem zahraničních věcí a Bellingovým Úřadem vlády, vznikl nemastný neslaný a nicneříkající výcuc rámcových pozic, jehož záměrem jako by bylo především neříci nic zavazujícího a zajímavého.

Koncepce Sobotkova kabinetu je z jiného těsta. Euroskeptická opozice bude jistě naříkat, že se hlásí k federalistickému a centralistickému pojetí EU. Jenže dnes nás rozhodování na evropské úrovni opravdu zásadně ovlivňuje, což schválený dokument jasně říká. Navíc s důležitým dodatkem, že pokud chce ČR v EU dosáhnout svého, musí se aktivně spolupodílet na jejím směřování.

Koncepce se odlišuje od podobných dokumentů české státní správy v tom, že podrobněji hovoří o způsobu svého naplňování. Vláda si bude již v předlegislativní fázi určovat priority, podrobněji o nich diskutovat, hledat spojence a vypočítávat přínosy a náklady. Jakmile tedy Evropská komise vhodí do legislativního soukolí návrh směrnice či nařízení, bude ČR připravena rychle reagovat.

Zároveň se rezorty zavázaly podávat každoročně informace o naplňování koncepce. Zde se skrývá asi neobtížnější úkol. Ze samotného dokumentu je patrné, že některá ministerstva přistoupila k předkládání svých příspěvku při přípravě materiálu liknavě. Hloubka myšlenek tu a tam kolísá a text se utápí v obecných frázích (např. v oblasti zemědělství, dopravy či životního prostředí). Jinde je třeba za zdůraznění opomíjených, leč důležitých cílů autorům koncepce zatleskat; kupříkladu v důrazu na výchovu k evropanství nebo u podpory posilování jazykových znalostí ve společnosti.

Euro -  naše budoucnost

Koncepce vyjmenovává přínosy přijetí společné měny. Od sociálních a křesťanských demokratů to šlo předpokládat, zásadní je ale podpora Hnutí ANO pro tento dokument. Jiným slovy se přes Babišovy operativní výpočty, kolik by nás dnes stála záchrana Řecka, kdybychom byli bývali do eurozóny před lety vstoupili, ANO hlásí k tomu, že „přijetí společné měny vnímá vláda jako klíčovou dlouhodobou hospodářskou a politickou prioritu.“

Nyní je nezbytné vypracovat skutečný plán přistoupení do eurozóny. Souhlasí-li vláda a jindy oportunistický prezident, neměl by být problém takovou dílčí strategii představit do konce roku. Uvidíme, jaký posun přinese schůzka klíčových aktérů, kterou prezident svolává do Lán.

 

Vít Dostál

Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO