Když hudební ředitel Budapest Festival Orchestra Iván Fischer řekne, že „občas také hrajeme obyčejné koncerty, protože na nich není nic špatného“, je nutné to vnímat v souvislostech. Maďarský ansámbl má totiž v klasické hudbě dlouhodobě pověst obrazoboreckého tělesa. Fischer považuje tradiční symfonické orchestry za dinosaury a ten svůj vede radikálně jinak. Budapest Festival Orchestra pořádá například půlnoční koncerty, při nichž posluchače rozesazuje mezi hudebníky, a členové orchestru se pravidelně věnují i vlastním projektům.

Fischer ruší zavedené pořádky. A nedělá to bezdůvodně. „Klíčová je pro nás kvalita a mentalita orchestru,“ říká Fischer před koncertem Budapest Festival Orchestra na Pražském jaru. „Rozhodně nám to, že jsme zvyky orchestru reformovali, pomohlo. Je totiž nutné mít za prvé strukturu, jež v lidech podněcuje tvořivé myšlení, a za druhé skupinu mimořádně talentovaných hudebníků, kteří jsou nadšení do spolupráce,“ říká.

Nadšení je vlastní také Fischerovi. Letos čtyřiašedesátiletý maďarský rodák už před několika roky přestal hostovat u jiných ansámblů a vlastně si tak budovat jméno a reputaci. Místo toho se soustřeďuje na komponování a na činnost v Budapešti a v Berlíně, kde je hudebním ředitelem tamního Konzerthausu a jeho orchestru.

Dost pravděpodobně je Fischer jediným předním světovým dirigentem, který se obejde bez webových stránek a bez agenta. „K čemu by mi byl agent? Co bych na webu psal?“ diví se. „Beztak v diáři nemám místo ani na ty nejatraktivnější nabídky. Někdy mě to mrzí, ale člověk musí dávat přednost tomu, co považuje za nejdůležitější,“ vysvětluje.

Fischera v tom v některých případech pohání i politické přesvědčení. Je hlasitým odpůrcem maďarské pravicové strany Fidesz, která podle něj v tamní společnosti podněcuje nenávist. Ve své dva roky staré jednoaktové opeře nazvané Red Heifer připomněl dávnou antisemitskou kapitolu z maďarských dějin a tu využil jako politický komentář k dnešní situaci v Maďarsku. A jsou tu i další projekty – zejména pod hlavičkou Budapest Festival Orchestra provozovaná hudební přehlídka Bridging Europe, která pracuje s myšlenkou sbližování národů.

„Politika sama o sobě zajímavá není. Jednotlivé kauzy, které mají dopad na společnost, mě ale zajímají enormně,“ říká Fischer. „Cítím jakousi zodpovědnost, protože lidé umělcům naslouchají. Jsem přesvědčen, že našemu festivalu se daří šířit velkorysost i porozumění a že podporujeme evropský integrační proces,“ říká muž, který se sám označuje za odpůrce všech podob vlastenectví. „Evropu považuji za dobrý nápad. A chtěl bych mu pomoci,“ dodává.

Fischer s budapešťským orchestrem vystoupí na Pražském jaru 29. května. Na programu budou mít předehru k Mozartově opeře Kouzelná flétna i skladatelův Klavírní koncert Es dur se sólistkou Mariou João Piresovou. Ta se na Pražské jaro vrací po více než dvaceti letech.

KONCERT

Budapest Festival Orchestra

Iván Fischer - dirigent

Maria João Pires - klavír

29. května, 20 hodin

Obecní dům, Pražské jaro

„Vystupujeme s ní často,“ říká Fischer. „Hraje velmi jednoduše a čistě. O to víc mě udivuje, jak hluboký dojem tím na lidi dělá. Do hudby vkládá upřímnost a lidskost. Piresová je jedinečná bytost. Je to slyšet ze všeho, co hraje,“ míní Fischer.

Pražský koncert vyvrcholí Brahmsovou Symfonií č. 1. „Brahmsovi trvalo řadu let, než nasbíral nápady na svoji první symfonii,“ říká Fischer. „Znovu a znovu mě udivuje, s jak pestrými hudebními tématy přišel.“

Fischer také rád přiznává slabost pro českou hudbu, kterou zjevně dobře zná. V Maďarsku uvedl mimo jiné opery od Dvořáka a také skladatelů Hanse Krásy a Viktora Ullmanna, kteří zahynuli v koncentračních táborech. O to víc se nyní Fischer těší, až se do Prahy podívá. „Považuji ji za jednu ze světových hudebních metropolí. V tom městě je na každém kroku cítit kultura,“ říká a dodává, že konkrétně by prý rád navštívil hrob rabiho Löwa a Stavovské divadlo, kde měl premiéru Don Giovanni.

Související