Soudcovské unii dochází trpělivost s přístupem ministerstva spravedlnosti. To s nimi totiž přestalo komunikovat změny zákonů. Takový přístup může mít podle šéfky Soudcovské unie Daniely Zemanové dopad i na rodící se reformu soudnictví. "Nevidím možnost, jak by to mohlo proběhnout optimálně," tvrdí.

Nedávno ministerstvo spravedlnosti odeslalo do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona o státním zastupitelství. Vy jste ho kritizovali. Soudců se ale tolik netýká...

Týkají se nás změny, které jsou navrhované v kárných řízeních soudců a státních zástupců. Podstatné jsou dvě. Jednak zrušení subjektivní lhůty pro podání kárné žaloby a pak dokončování kárných řízení i u osob, které se vzdaly své funkce. Dnes se totiž řízení automaticky zastaví.

O co jde ministerstvu, když to navrhuje?

Ministerstvo opakovaně říká, že důvodem je vyslovení viny, aby mohlo po soudcích požadovat regresní nárok v případech, kdy stát vyplatil účastníkům řízení odškodnění.

Takže jde o peníze.

Ano, ministerstvo to nedělá kvůli akademickým výrokům. Potřebuje dotáhnout řízení, aby mělo rozhodnutí o vině a mohlo po soudci požadovat náhradu. Zní to jako logický důvod, ale není podepřen výpočty, kolik regresních nároků není možné po soudcích z tohoto důvodu vymoci a naopak kolik by stát stálo dokončování kárných řízení i po zániku funkce kárně obviněných.

Přesto by to pro státní kasu bylo asi výhodné.

Nabízí se ale daleko lepší řešení. Dnes už je totiž bezpředmětné, aby byl soudce po své rezignaci další tři měsíce ve funkci a dostával plat. Stát by ušetřil daleko více, kdyby soudce, který se kvůli vedenému kárnému řízení vzdá funkce, skončil hned. Tři platy opravdu nejsou málo.

Proč je dnes už bezpředmětné to tříměsíční období?

Jeho účelem je pokud možno ukončení věcí v senátu soudce. Ale během tří měsíců stejně nelze skončit většinu přidělených věcí a musejí být rozděleny ostatním. Navíc, pokud se jedná o kárně obviněného soudce, který sám rezignoval, často není vhodné, aby do poslední chvíle rozhodoval. Předseda soudu může naopak dříve soud posílit jiným soudcem.

Ministerstvo spravedlnosti s vámi tyto změny nekonzultovalo?

Vůbec ne. Není to poprvé ani naposledy a je to velmi špatně. Na stole je legislativní návrh, který se bytostně týká chodu soudů a ministerstvo dává najevo, že je nezajímá, co si o tom myslíme, jak to činnost soudů zasáhne. Celkem arogantně tím dává najevo, že je jim to jedno. Že si to stejně prosadí.

Co se děje? Měl jsem za to, že je resort nakloněný debatám.

Zřejmě to má své meze.

Ani to nebylo avizováno?

Ne. Podle prvotních informací, které mám, o tom nebylo diskutováno ani se státními zástupci.

Máte pocit, že s vámi ministerstvo změny vůbec chce diskutovat?

Ten pocit nemám a ani nemám důvod ho mít. Nejsem naivní.

Čeká nás velká reforma justice, kterou podporujete. Jaké změny požadujete?

Snažíme se zjednodušeně o přechod z ministerského modelu správy soudů do samosprávného modelu. Myslíme si, že v současném modelu, kdy soudy řídí a spravuje ministerstvo, již není možné dosáhnout základních změn, které soudy potřebují.

Jak může fungovat reforma, když s vámi ministerstvo moc nekomunikuje?

My chceme změnu modelu správy justice právě proto, že ministerstvo nekomunikuje se zástupci soudů ohledně zásadních záležitostí. To je kámen úrazu.

Takže reforma bude zadrhávat?

Aby bylo v současném systému vůbec možné dojít k tomu, že by určité pravomoci ministerstvo dobrovolně, rádo a dobře předalo orgánu typu Nejvyšší rady soudnictví - to je velmi komplikovaná cesta. Čekají nás složitá jednání. Bohužel nevidím možnost, jak by to mohlo proběhnout optimálně.

Přípravu reformy má na svých bedrech předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Zajímá ho váš názor?

Snad ano. Do všech fází přípravy modelu Nejvyšší rady soudnictví zahrnul zástupce Soudcovské unie. Označil nás také za jedno z důležitých připomínkových míst.

Jsou reformě naklonění všichni vaši členové? Na všech stupních?

Část soudců nepřemýšlí o tom, jak je soudnictví řízeno. Není to jejich největší zájem, což je logické. Pokud soudce pracuje na soudu, který je dobře řízen, a nemá problémy s odborným aparátem nebo organizací, věnuje se své práci a neřeší reformu. Další část soudců je natolik vytížená svojí činností, že je tato otázka v pozadí jejich zájmu. No a pak je část soudců, kteří se o organizační věci ze své přirozenosti zajímají.

A co vlivné kolegium předsedů krajských soudů? Mohou dělat problémy s průchodností reformy?

To bych si netroufla tvrdit. Z povahy věci je od nich ale logické očekávat oponenturu nebo výhrady. O co v té reformě jde? Jednoduše o to, že část kompetencí subjektů vykonávajících státní správu, a to jsou mimo jiné i předsedové krajských soudů, přejde na jiný subjekt. Lze logicky očekávat, že ti, kteří o kompetence přijdou, se budou jistým způsobem bránit.

Jsou předsedové v unii?

Někteří ano. Stálo by za to mít přehled, kolik funkcionářů je vlastně členy. Z nejvyšších a vrchních soudů nikdo. U okresů přehled ztrácím.

Co vadí Soudcovské unii na insolvencích?

Insolvenční řízení je kritizováno dlouhodobě a část námitek je oprávněných. V minulosti byl při změně insolvenčního zákona zvolen takzvaný věřitelský model. Většinu úkonů mají hlídat věřitelé. Jsou tak nastaveny kontrolní mechanismy. Taková myšlenka je správná a logická. Ale v praxi se ukázalo, že to nefunguje. Nízká vymahatelnost pohledávek znamená, že věřitelům nestojí budoucí výtěžek za to, aby kontrole věnovali tolik času a energie. Rezignují na to. I za cenu toho, že přijdou o část pohledávky. Nastal čas to přehodnotit.

Ministerstvo spravedlnosti už změny chystá.

Naše zkušenosti jsou v souladu se záměry ministerstva, alespoň jak jsou zatím prezentovány. Tedy že by mělo být více úkonů svěřeno insolvenčnímu správci a zároveň je třeba jinak nastavit kontrolní mechanismy. Přiznat, že je nejdůležitější osobou, která má v rukou vliv na řízení. Případně osekat zbytečné úkony soudce, které se tváří jako kontrola správce, ale reálně jsou nefunkční. Nedělat úkony pro úkony, zakotvit jiné způsoby kontroly.

Takže chcete ulehčit zejména soudcům?

Tak bych to nenazvala. Chceme, aby bylo řízení co nejvíce efektivní. Někdy plynulosti řízení paradoxně pomůže, když přidáte úkon navíc, pokud má smysl. Pořád doufám, že naše iniciativy a aktivity směřují k tomu, aby soudní řízení probíhalo efektivně a s přesvědčivým výsledkem. To je základní motivace.

Kolik máte mezi členy Soudcovské unie soudců věnujících se insolvencím?

To číslo neznám. Není jich ale mnoho, protože se jedná o specializovanou agendu na krajských soudech.

Nemůže se tedy stát, že vytvoříte teoretický manuál, jak změnit insolvence, který bude v praxi nepoužitelný?

V žádném případě. Vše to, co jsem popsala, jsem konzultovala s našimi členy - insolvenčními soudci. Nechala jsem si slabiny řízení vysvětlit z jejich pohledu.

Nedávno jste byla u řešení otázky platů soudců. Nakonec mají soudci podepsat dohodu, kdy o část nároků přijdou a část jim bude proplacena. Podepsali již vaši členové?

Většina soudců je odhodlána dohody podepsat.

Většina je i 51 procent.

Přesná čísla budou známa do konce dubna a pevně doufám, že se to pohybuje kolem 90 procent.

Může na to mít vliv ústavní stížnost, kterou podal soudce Petr Jirsa?

Velmi malý. Není totiž pravděpodobné, že by Ústavní soud jakkoli rozhodl do té doby, než se soudci musejí rozhodnout, zda podepíšou dohodu.

 

Daniela Zemanová

- Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
- V letech 2001 až 2006 působila jako soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem.
- V roce 2006 se stala stálou soudkyní Nejvyššího správního soudu, původně ve finančněsprávním kolegiu.
- Od roku 2009 byla předsedkyní kárného senátu pro řízení ve věcech soudců, aktuálně je členkou zvláštního sedmičlenného senátu rozhodujícího ve věcech volebních a politických stran.


Rozhovor vyšel v časopise Ekonom 16. dubna.

 

 

Související