Netřeba diskutovat o jinak veskrze pozitivních přínosech. Dokumentace všech smluv s veřejným prvkem a plněním nad 50 tisíc korun se bude muset pod hrozbou jejich neplatnosti zveřejňovat na jednom centrálním, všem volně přístupném místě. To by mělo velmi omezit možnosti jakéhokoliv protiprávního jednání některé ze smluvních stran. Každému bude zkrátka více vidět pod prsty, transparentnost a veřejná kontrola se značně posílí.

Obdobné normy již léta fungují v civilizovaném okolí včetně Slovenska. Mimochodem, jeho přijetí tam v roce 2010 trvalo zhruba 3 měsíce, na čemž se názorně ukázal bohužel již tradiční náskok našich východních sousedů v přijímání protikorupční legislativy.

A proč se na registr těší i nejeden padouch? Protože registr s sebou přinese další obrovské množství zajímavých informací, které lze sice prioritně využít k bohulibým účelům, ale jak už to většinou bývá, i zneužít.

Dokladem toho už v současné době jsou množící se případy na první pohled jednoduchých, ale přitom velmi nebezpečných podvodných útoků, kdy se pachatelé vydávají za oprávněné příjemce plateb.

V nedávné době jsme se mohli setkat s podvodnými výzvami k úhradě domén několika správcovských firem či rozesláním falešných zálohových faktur s hlavičkou největší české stavební firmy Metrostav v řádech milionů korun. Patrně nejznámějším případem je ten z letošního ledna, kdy se cílem staly mimo jiné státní České dráhy a zejména Správa železničních dopravních cest (SŽDC), kde se to takříkajíc povedlo.

Přišel jí dopis o změně bankovního účtu pro platbu faktur napsaný výbornou češtinou a obsahující veškeré náležitosti včetně správných podpisů, hlavičky i čísel faktur oficiálního dodavatele. Po povrchní kontrole SŽDC následně odeslala na falešný účet desítky milionů korun, které obratem odešly do zahraničí. Pro zajímavost: finální a údajně „standardní“ ověření spočívalo v telefonickém dotazu pracovnice účtárny na kontakt uvedený v zaslaném dopise. Ten samozřejmě byl, jak jinak, rovněž falešný...

Předně – úspěšné dovedení tohoto podvodu do zdárného konce jeho pachatelům jednoznačně usnadnila neuvěřitelná lehkomyslnost, neschopnost a absence funkčního kontrolního systému na SŽDC. Potřebné podklady k němu, veškeré náležitosti včetně samotného vytipování si konkrétního obchodního případu, však dle všeho nalezli na již dnes přístupných internetových zdrojích typu věstník veřejných zakázek či tzv. profil zadavatele. Při dnešních technických a informačních možnostech pak není větší problém zkusit štěstí a čekat, zda to vyjde.

U registru smluv a dalších dlouho diskutovaných, ale dosud nepřijatých opatření, jak zprůhlednit hospodaření s veřejnými penězi, platí, že již včera bylo pozdě. Zapojení moderních technologií do nich je přitom logicky nevyhnutelné. V tomto ohledu zkrátka není cesty zpět. Popsané negativní vedlejší efekty jsou jen jakousi nutnou daní za zvyšování transparentnosti. Na každém pak už je, aby s ní počítal, účinně jí čelil a nenechal se napálit.

Související