Po letech pochyb to stojí poprvé černé na bílém: za drahý justiční palác v Brně není možné nikoho potrestat. Policisté sice ukázali na předsedu městského soudu Jaromíra Pořízka, který podepsal smlouvy, trestní soud ale jeho stíhání zastavil s tím, že nenašel žádné důkazy. "Byl do jisté míry prostředníkem v celé mašinerii," popsal Pořízkovu roli soudce Martin Kaňok.

Obžalovaného předsedu Pořízka ostravský krajský soud osvobodil při neveřejném jednání už před Vánocemi. Až začátkem března sepsal důvody do usnesení, které HN získaly podle informačního zákona. Usnesení ještě není pravomocné, takže Pořízek se k němu přes advokáta nechtěl vyjádřit. Ani k tomu, jestli bude chtít odškodnění.

"To teprve uvidíme," řekl obhájce Radek Ondruš.

Na podzim Pořízek kvůli obžalobě přišel o křeslo šéfa soudu a už se do něj nevrátí. Jeho šestileté předsednické období skončilo na konci září. "Tedy bez ohledu na trestní stíhání," potvrdila mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová.

Stavbu justičního paláce zahájil před volbami v roce 2006 ministr Pavel Němec, známý například statisícovými účty za telefon. Už jen tohle budilo pozornost – jako každá obří zakázka odcházejícího politika. Původní propočty počítaly s investicí 800 milionů.

Pak se zjistilo, že výhodnější bude připojit k budově soudu i nové sídlo státního zastupitelství. A rozpočet vyšplhal na 1,9 miliardy korun.

Podle pozdějšího zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) například i proto, že nikdo nedohlédl na projektanta, aby stavby neplánoval tak velkoryse.

Obžaloba tvrdila, že na připojené sídlo státních zástupců měl předseda Pořízek vypsat novou zakázku. Místo toho ale jen se stavební firmou IMOS uzavřel dodatek. Druhé pochybení bylo, že neohlídal náklady. Nové vedení ministerstva je po Němcovi osekalo o další desítky milionů, ale i tak policisté spočítali Pořízkův účet na 35 milionů.

"Vědomě připustil, že nabídka učiněná ze strany IMOS Brno objektivně a nedůvodně nadhodnotila cenu zadávaných stavebních prací v řádech desítek milionů korun," shrnul státní zástupce. 

Pořízek se u výslechů bránil, že každou korunu výdajů si předtím nechal podle interních pravidel odsouhlasit v Praze. A že stavět obě budovy najednou bylo nutné: podle techniků, což potvrdili svědci, hrozilo, že jinak suterén paláce zaplaví spodní voda.

Naopak tehdejší ministerští úředníci často do protokolů vypověděli, že si vše řídil sám Pořízek. A jejich schvalování že mělo jen "formálně koncepční charakter". Našel se ale i úředník, který už v začátcích odmítl 800milionový rozpočet podepsat, protože věděl, že není reálný.

Podle osvobozujícího rozsudku svědčí většina důkazů pro Pořízka, navíc soudce Kaňok připomněl, že předseda musí hlavně řídit soud a sám také soudit.

"Nikoli být vše zaštiťujícím expertem na velké veřejné zakázky, potažmo na rozsáhlé stavební práce," dodal soudce Kaňok.

Narazil tím na velký problém justice. Podle zákona je za podobné zakázky zodpovědný šéf soudu a ministerstvo mu poskytuje peníze a servis. I Pořízkův případ způsobil, že předsedové už tuhle roli nechtějí plnit.