Tehdy jsem se seznámil s mužem, bez kterého by se to neuskutečnilo. A pokud ano, tak jindy, jinde a jinak, kdo ví. V té době sedmatřicetiletý Carlo Capalbo jako by byl oživlým stereotypem Itala. Hlučný, usměvavý, neustále plný emocí. Chvíli se směje, pak mu málem vyhrknou slzy. Nekonečně přátelský, zábavný a společenský. A zároveň muž, který pro Prahu a Česko udělal víc než většina rodilých Pražanů a Čechů. S trochou nadsázky (ale jen malé, opravdu) asi jeden z největších českých vlastenců, které znám.

Zatím jste si přečetli méně než 5 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.