Začněme replikou.
Moderátor: “Je prezident Miloš Zeman velký politický hráč?”
Mluvčí prezidenta: “Ano. Já se domnívám, že ano.”
Moderátor v okamžité reakci a se vztyčeným ukazovákem snad pro zdůraznění faktu, že nenechá mluvčího jen tak utéci od tématu: “A kolik tahů dopředu promýšlí?”
Mluvčí prezidenta, hluboce se nadechuje... “... Tak to vám nedokáži říci, ale je pravdou, že pan prezident rád hraje šachy a na zámku v Lánech ty šachy opravdu má a hraje tam sám se sebou.”
Moderátor: “A poráží se?”
Mluvčí prezidenta: “Jak mě aktuálně v neděli pan prezident informoval, tak se mu podařilo prohrát.”
Moderátor: “Sám se sebou?”
Mluvčí: “Ano.”
Člověk se tak nějak připravuje na všechno, když ví, že hostem Hyde Parku České televize bude mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Tak nějak se i smíří s tím, že ani moderátor, tentokrát Bohumil Klepetko, asi nepředvede nic, co by alespoň trochu připomnělo Jeremyho Paxmana. Že to prostě zase nebude slavný duel Frost vs. Nixon. Ale že to bude Na stojáka?
Je velká pravda, že Jiří Ovčáček má asi nejtěžší práci na světě. Jakkoli to znovu zní jako legrace, on opravdu musí po práci hledat neexistující článek Ferdinanda Peroutky. Musí kvůli tomu čelit celkem otevřeně posměšným dotazům novinářů. (Naprosto oprávněným.) Musí si číst, jak noviny pečlivě zaznamenávají skoro každý den, kdy ještě ten text s titulkem “Hitler je gentleman” nenašel. Do toho si musíte připočíst ten strach a nervy pokaždé, kdy Zeman někde veřejně vystupuje. Protože to pokaždé znamená spoustu vysvětlování, třeba že pan prezident vlastně nepřeje nikomu smrt, ani abstinentům. Bez ironie, být mluvčím Miloše Zemana nemůže být legrace.
A platí také to, že se Ovčáček snaží být dostupným a komunikativním mluvčím. A to se cení, protože v Česku je úroveň politických a úřednických mluvčí nízká. Po čtvrté odpoledne se jim nedovoláte, v pátek mají malou sobotu, když se dovoláte, nic se nedozvíte, mluvčí neví, chce otázky e-mailem, hodiny pak čekáte, než v úřadu najdou někoho, kdo je nějaké odpovědi schopen, tu vám pak přepošlou, což vás dostává zase na začátek, protože tomu nerozumíte vzhledem k tomu, že to celé psal úředník. Čest výjimkám.
Ovčáček nelhal, když se v úterním Hyde Parku pochválil, že je otevřeným mluvčím. Například když se v únoru objevila kauza, podle které měli Zemanovi lidé při jednom z výjezdů do krajů odmítnout v restauraci číšníky s tělesným handicapem, z redakce Hospodářských novin jsme se Ovčáčkovi snažili dlouho marně dovolat. Pak ale zavolal sám zpátky a trpělivě odpovídal na každý dotaz. Choval se přitom vstřícně a slušně, což také zrovna nepatří mezi nejsilnější disciplíny mluvčích státní správy v Česku.
Přesto všechno ale Ovčáček působí, k všeobecné smůle, jako parodie. Člověk by na Hradě chtěl vidět někoho důstojnějšího, někoho, kdo se nebude samožersky rozčilovat, že Česká televize nevysílá jeho tiskovou konferenci živě. Možná někoho, jehož background nezačíná v Haló novinách a nekončí v Blesku. (Přičemž ten Blesk je vlastně ještě zdaleka v pořádku.)
Na druhou stranu, Ovčáček nám alespoň ukazuje, že na Hradě je problém daleko větší. To, co jsme v úterý večer mohli vidět v Hyde Parku, je prostě odraz prostředí, které ovládá rozhalenka v lesklém obleku jednatele firmy Lukoil Aviation Czech Martina Nejedlého. Je vlastně třeba si to neustále připomínat.
(Důkaz všeho najdete ZDE.)
