Země, v níž byl podle všeho bojovníky „Islámského státu“ unesen český občan, je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. V současném libyjském konfliktu je totiž ve hře více faktorů, než jen vzájemné potýkání po zuby ozbrojených milic. Zkusme proto načrtnout v krátkosti předivo rozporuplných identit a ideologií, jejichž interakce stojí v cestě libyjskému míru a prosperitě a bude nepochybně komplikovat i záchrannou snahu českých úřadů.

Libye je zemí protikladů. Rozlohou je sice více než 22-krát větší než ČR, populaci má ale zhruba pouze poloviční (přes 6 milionů) a většina obyvatel žije na úzkém pruhu země podél pobřeží. Coby stát je Libye zemí relativně mladou (nezávislá od roku 1951) a tak není divu, že společnost má stále kmenový charakter. Skutečnost, že země má dnes dvě vlády a parlamenty, jen odráží řadu vnitřních rozporů. Začněme národní identitou. Je Libye na prvním místě zemí arabskou, muslimskou či africkou? Měla by se ve svém společenském rozvoji dívat po liberálním Západu, nebo se inspirovat konzervativním Blízkým východem? Libyjské elity v tomto jasno nemají.

A když už jsme u rozdělení země na západ a východ, tak se můžeme také ptát, jak by Libye měla být spravována. Mají být vyslyšeni separatisté, federalisté či nacionalisté? A který historický region země má dostávat nejvíce příjmů z ropy a mít třeba i autonomii? Fezzán na jihu? Kyrenaika na východě? Či snad Tripolsko na západě? A jako by toho nebylo dost, vedle kmenů, klanů, regionů a nejrůznějších ideologií je ve hře i otázka etnická. Libyi totiž obývá etnik hned pět. Arabové, černoši, Tuaregové, Berbeři a saharští Tebu. Krom toho si Kaddáfí různě pohrával s přistěhovaleckou politikou a udělováním občanství. Neexistuje proto dnes jednotný názor, kdo vlastně je ještě Libyjec.

Tyto faktory jsou jako nitky perského koberce vpleteny jedna do druhé, přičemž všechny mají svoji vypovídací hodnotu a zároveň se často vzájemně popírají. Výsledkem je stav, kdy Libye reálně nemá centrální vládu, ale jde spíše o řetězec městských států, milic a jejich proměnlivých koalic. Území státu je pak svérázným kolbištěm, kde propukají ozbrojené konflikty na všech úrovních. Místní komunity si vyřizují účty, „Islámský stát“ sílí na úkor všech a regionální sousedé podporují podle svých aktuálních preferencí své vnitropolitické favority. Důsledkem zatím není občanská válka, ale „jen“ chaos bez konce. A někde v tomto vosím hnízdě je držen náš občan. Doufejme, že jej najdou včas.

 

Zatím jste si přečetli 100 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru