Triumf krajně levicové strany Syriza prý vysílá Evropě poselství proti úsporným opatřením namířeným proti Řecku a ve prospěch důstojnosti a demokracie.

Upřímně - pořád platí, že Řekové si za svoje dluhy mohou sami. Ale rozhodně nemohou za to, do jaké situace se při jejich řešení dostali, když přijali léčbu "šokem" naordinovanou jim bezpochyby v dobré víře (a hlavně víře ve splacení aspoň něčeho) jejich mezinárodními věřiteli.

A proto by jim také jejich dluhy měly být možná částečně, ale dostatečně viditelně odpuštěny.

Na Řecko by se s velkou nadsázkou dala vztáhnout ochrana spotřebitele - pokud si beru půjčky na to, co nemohu splatit, měl by tu být někdo, kdo zabrání, aby mi je někdo "jen tak" dával.

Už když se Řecko zapojilo do eurolandu, bylo tady větší než malé podezření, že vykazovaná fiskální čísla tak úplně neodpovídají realitě. Jenže euro bylo a stále ještě je politickým projektem a Řecko dostalo zelenou. A už jako stát eurolandu se zadlužovalo bez větších omezení dál.

V roce 2010 bylo jasné, že dluhy nebude schopné platit. A že všechny další půjčky, které Řecko za určitých podmínek dostane, jsou jen jakousi předehrou k částečnému bankrotu (oficiálně nazývaném restrukturalizace dluhu), k němuž se za jistých podmínek věřitelé přiklonili v roce 2012.

Řecko v průběhu léčby šokem sice dokázalo jako jediná země vytvořit primární přebytek, ovšem za cenu čtvrtinového propadu ekonomiky a obrovské míry nezaměstnanosti.

Ke zlepšení a růstu ani po čtyřech letech stále nedochází. A ani nemůže - země nemá dostatek vlastních zdrojů a investoři se o ni zrovna neperou. A navíc ji drtí vlastní dluhy.

O několik let později a pár desítek miliard pomoci k tomu proto zůstává stále stejná otázka: Kdy konečně dojde k obdobě Londýnské konference z roku 1953, která snížila poválečnému Německu dluhy na 20 procent HDP, a nikoliv na 175 procent HDP jako v případě Řecka?

Triumf Syrizy se dá brát jako vítězství levice, ke kterému dochází ve chvíli, kdy zoufalí lidé zvažují zoufalé činy, protože se domnívají, že situace už horší být nemůže. Lze jej ale také brát jako trochu dražší poučení pro zbytek Evropy a její instituce, že riziko (nejen) ve finančním světě nevymizelo. A že jedny volby mohou změnit vše.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru