S novým domem se Thomasu Eversovi splnil dávný sen: Mít doma vlastní billiardový stůl.

Dnes si padesátiletý podnikatel může kulečník zahrát, kdy se mu zachce. Ve vstupní hale jeho nového obydlí je na dvoumetrový stůl místa dost. Stejně tak jako na velkou červenou ledničku v retrostylu padesátých let, kde se chladí pouze nápoje.

Thomas a jeho žena Anja se nemuseli při zařizování svého nového domova nijak omezovat, alespoň co se týče místa. Před dvěma lety si v západoněmeckém Siegburgu koupili menší vysloužilý kostel. Jen jejich obývák - bývalá hlavní kostelní loď - má přes 80 metrů čtverečních.

Eversovi nejsou žádná výjimka. Demografický vývoj a klesající počet věřících vedou k tomu, že se pro stále více kostelů hledá nové využití. Pro církevní správu je prodej objektu mnohdy vítanou možností, jak se vyhnout dalším nákladům na údržbu.

V Německu tamní biskupská konference počítá s tím, že jen katolická církev v příštích deseti letech bude muset zbourat, prodat či přestavět na 700 kostelů.

V Nizozemsku je tento trend ještě silnější, prodej svatostánků se stal již zcela běžnou součástí makléřského trhu.

Tamní římskokatolická církev odhaduje, že "mimo službu" budou do budoucna dvě třetiny ze všech 1600 kostelů. Dalších zhruba 700 protestantských kostelů by se mělo zavřít během čtyř let. "Tato čísla jsou tak vysoká, že s tím bude konfrontována celá naše společnost," cituje deník Wall Street Journal Lilian Grootswagersovou, nizozemskou aktivistku bojující za záchranu kostelů.

"Každý bude čelit tomu, že v jeho sousedství jsou prázdné velké budovy," dodává. Kostely se zavírají také ve Velké Británii či Dánsku.

Najít pro kostel nové využití přitom není jen tak. Překážkou jsou v prvé řadě náklady na údržbu a přestavbu. Navíc se mnohdy jedná o památkově chráněné objekty, což omezuje možnost výstavby či přestavby.

Mnohdy z kostelů vznikají kulturní centra, školky či zájmové kluby. V nizozemském Arnhemu přeměnili kostel svatého Josefa na halu pro skatery, v anglickém Bristolu se v kostele sv. Pavla nachází škola pro artisty. V severoněmeckém Bielefeldu naopak ze 130 let starého kostela v neogotickém stylu vznikla restaurace, která příznačně nese název "Glück und Seligkeit" (v překladu Štěstí a blaženost).

Podívejte se na proměny kostelů (v angličtině).

Zřejmě nejexkluzivnější transformaci zatím zažil kostel v londýnské čtvrti Knightsbridge. Objekt o rozloze 1068 metrů čtverečních se tamní diecéze rozhodla před 15 lety z ekonomických důvodů prodat za jeden milion liber.

Posléze kostel několikrát změnil majitele, až z něj nakonec vzniklo luxusní bydlení za 50 milionů liber. Vedle sedmi ložnic a skleněného výtahu má nový majitel k dispozici také vlastní krytý bazén, saunu či posilovnu.

Přestavba kostela na obytný dům ale není jen tak. "Museli jsme vyměnit všechna okna, ta byla z hlediska spotřeby energie katastrofální. Ono vůbec není radno účet za topení příliš zkoumat, to je drahá záležitost," vypráví Anja Eversová.

"Výhodou těchto starých objektů naopak je, že jsou solidně stavěné. Na kvalitě se nešetřilo," dodává sedmatřicetiletá žena. Než se Eversovi mohli do kostela nastěhovat, musel být nejdříve odsvěcen. Byl z něj odebrán i zvon.

Manželé se navíc v kupní smlouvě museli zavázat k tomu, že zde nebudou provozovat nic, co by bylo v rozporu se zásadami evangelické církve, tedy například centrum pro muslimy. Jak dlouho si Eversovi budou kostela užívat, ještě nevědí. Thomas je vrtošivý a rád by se brzy pustil do nového stavebního projektu.

"Při stěhování ale asi budeme mít problém. Už jsme si zvykli, že máme spoustu místa a veškerý nábytek je vlastně předimenzován," míní Anja.