Duchové ekonomie aneb Zombie, strašidla a my

V současné době se mnoho hovoří - a je to dobře - o chybějící duši ekonomie, o humanomice místo ekonomiky a o snaze přestavět náš systém tak, aby nevykazoval mnohé nesrovnalosti, které se nám duševně (eticky) nelíbí, přestože jsou logickým výsledkem logických dílčích rozhodnutí. V těchto debatách zdá se mi vhodné rozdělovat na tři oblasti: tělo ekonomiky, duši ekonomiky a ducha ekonomiky.

Tělem ekonomiky je materiálno a služby, tedy jakýsi HDP - to reálné, měřitelné, něco, za co lze vystavět fakturu a zavést ji jako položku do účetnictví. Duší rozumím jakýsi nervový systém, naše vědění, náš způsob organizace - sem patří ekonomie jako obor, který studuje ekonomiku, naše zákony, trhy samotné a jiné instituce, které ekonomiku organizují, ale i bankovní modely, mezinárodní smlouvy, EU, byrokracie atd. Nejéteričtějším a nejhůře definovatelným hájemstvím je hájemství ducha (jak už to u věcí duchovních bývá). Duchem ekonomie jsou naše touhy, naše pohnutky, etika, vyšší cíle, solidarita, to umělecké a dobrodružné v nás.