Drtivou většinu nabízených potravin nakupujeme přímo od českých dodavatelů, chlubí se od 1. ledna na povinných vývěskách tuzemské obchody Kaufland, Albert, Tesco či Billa. Zákazník tak lehce nabývá dojmu, že v zahraničních řetězcích pořizuje převážně české produkty.

Tato zveřejňovací povinnost, kterou obchodníkům s ročními tržbami nad pět miliard korun (tedy v podstatě všem velkým obchodním řetězcům s jídlem) ukládá novela zákona o potravinách, ale ve skutečnosti o původu potravin příliš nevypovídá.

Jde o normu, kterou řetězce od 1. ledna zatím bezchybně plní. K čemu ale slouží, uniká nejen jim samotným, ale i řadě dalších kritiků tohoto opatření.

Česká coca-cola

"Před vstupem do prodejny musíme nově uvést pět zemí, jejichž zboží přineslo za posledních dvanáct měsíců největší podíl tržeb," vysvětluje Lucie Borovičková z řetězce Billa, který podle vývěsky prodává přes 90 procent českých potravin. "Podíl tržeb ale není shodný s původem potravin," upozorňuje.

Seznam pěti států se totiž vytváří podle sídla dodavatele, s nímž řetězec obchoduje, bez ohledu na skutečný původ potraviny. Pokud například maso cizího původu zabalí firma sídlící v Česku a dodá jej řetězci, automaticky se to zahrne na seznam potravin od českých dodavatelů.

Mezi české produkty se tím pádem počítá třeba i nápoj americké značky Coca-Cola.

Devět z deseti

Billa nebo Globus podle vývěsek u vstupu do svých obchodů tvoří 93 procent tržeb díky českým dodavatelům. Obchody Aholdu (Albert a Spar) 90 procent, Tesco a Kaufland 85 procent.

Tato od Nového roku povinně uváděná statistika měla podle původních plánů ukázat podíl českých potravin v obchodech. Kvůli tomu, že se v Česku zboží přebalí nebo jej obchody sice odebírají od tuzemských dodavatelů, kteří ale potraviny nakoupí všude možně po světě, vývěsky zákazníkům o původu zboží nic neřeknou.

"Přínos pro spotřebitele nemá toto opatření vůbec žádný. Naopak zveřejňované údaje můžou zákazníky klamat," kritizuje novinku plynoucí z novely zákona o potravinách Irena Vlčková ze Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. "Seznam rozhodně neříká nic o tom, jestli obchodníci prodávají české potraviny," přidává se analytik Petr Havel.

Samo ministerstvo zemědělství, které novinku do zákona prosadilo po vzoru sousedního Slovenska, uvedlo, že nová povinnost nemá ambici poskytovat informace o zemi původu potravin. "Je to o tom, z jakých zemí obchodník potraviny odebírá, tedy s kým dělá obchod," vysvětluje Hynek Jordán z ministerstva zemědělství. Úřad ale nezastírá snahu pomoci domácím producentům. Čeští potravináři a zemědělci dlouhodobě upozorňují na to, že jim řetězce diktují výkupní ceny, případně preferují zahraniční dodavatele.

Obchodníci, kteří opatření kritizují, mimo jiné i pro jeho byrokratickou náročnost, z něj ale mohou i profitovat. Poptávka po českém zboží v obchodech roste a obchodníkům se vyplácí důraz na národní a lokální produkty.

Nacionalismus má zelenou

"Je to jedna ze tří oblíbených komunikačních strategií, spolu se zaměřením na známé kuchařské osobnosti či komunikací dětských sběratelských kolekcí," potvrdil stratég reklamní agentury Ogilvy Jakub Hodboď. Téma původu potravin a ingrediencí podle něj také stále více akcentují ve svých kampaních i výrobci. Agrární komora například uděluje značku Český výrobek už asi 1500 převážně zemědělským produktům, jako je maso či mléko. Dlouho známá je značka Klasa a existuje řada dalších.

Na ministerstvu zemědělství se ale pracuje ještě na dalším přídomku evokujícím domov s názvem Česká potravina. Ten bude brzy moct být připsán jakémukoliv výrobku obsahujícímu 75 procent suroviny původem z Česka.

Vážit se má skutečně to, zda potraviny jsou původem české. Jenže i to má, zdá se, háček. Prezident Potravinářské komory Miroslav Toman upozorňuje, že se tak opomíjí třeba původní česká receptura. "Takhle by nemohla existovat třeba švýcarská nebo belgická čokoláda, protože o tom, že by se ve Švýcarsku nebo v Belgii pěstovaly kakaové boby, asi nikdo nikdy neslyšel," glosuje.

Opatření podle Tomana stejně neřeší to, že na trhu se množí označení typu "české jídlo" či "česká značka", takže značka Česká potravina zapadne.

Související