Argentině, po Brazílii a Mexiku třetí největší ekonomice v Latinské Americe, nepřineslo nynější století nic povzbudivého. Jeho začátek byl těžce poznamenán vyhlášením, že stát není schopen splatit věřitelům zhruba 100 miliard dolarů. Šlo o vůbec největší státní krach v novodobé historii. A jeho důsledky pociťuje země i nyní, kdy kvůli četným sporům s věřiteli nemá přístup na mezinárodní kapitálové trhy, kde by mohla získat devizy. Potřebuje je jako sůl nejen na financování dovozu, ale i doplnění chabých devizových rezerv a plnění sociálních programů.

Argentinská ekonomika, která loni meziročně vzrostla o 2,9 procenta, se letos ocitla v poklesu. Mezinárodní měnový fond (MMF) ho v říjnové zprávě odhaduje na 1,7 procenta, ale další prognózy jsou ještě chmurnější. Například britská banka HSBC ve stejném měsíci uvedla minus 2,3 procenta. Z dalších jihoamerických ekonomik je na tom hůř jenom Venezuela, kde MMF letos počítá s tříprocentním poklesem HDP.

UROVNÁNÍ SPORŮ S VĚŘITELI JE KLÍČOVÉ

Současné spory se západními, hlavně americkými držiteli argentinských dluhopisů představují tíživé dědictví poslední krize, jež vrcholila v období let 2001 až 2002. Většina věřitelů poté přistoupila na restrukturalizaci svých pohledávek, takže z vloženého dolaru inkasovali asi 33 centů.

Současně však jiní věřitelé, mezi nimi americké hedgeové fondy, se značnou srážkou nakoupili původní dluhopisy. Nyní požadují, aby jim Argentina proplatila jejich nominální hodnotu. Ta to ovšem odmítla. Soud v USA, na který se fondy obrátily, následně rozhodl, že držitelé nových (restrukturalizovaných) dluhopisů mohou být vyplaceni pouze za předpokladu, že současně se svých peněz dočkají i držitelé starých dluhopisů (par-bonds). Výsledkem je "technická platební neschopnost" Argentiny.

Prezidentka Cristina Fernández de Kirchnerová a další oficiální činitelé hovoří o "supích fondech" a "finančních teroristech" neberoucích ohled na reálnou situaci. Vládě v Buenos Aires ovšem nezbývá nic jiného než s rozezlenými věřiteli jednat.

Jak poznamenává britský list Financial Times, v Buenos Aires panuje naděje, že spor, kvůli němuž Argentina nemá přístup na mezinárodní kapitálové trhy, se vyřeší během března až dubna příštího roku. "Zda se to opravdu podaří, to je velká otázka," uvádí ve zmíněném listu Alejo Costa z investiční banky Puente.

STRÁŽCE MĚNY PŘEDČASNĚ SKONČIL

Důvěryhodnosti Argentině v očích investorů nepřidaly ani spory mezi guvernérem centrální banky Juanem Carlosem Fábregou a ministrem hospodářství Axelem Kicillofem, za nímž stojí samotná prezidentka.

Guvernér čelil kritice za to, že počátkem letošního roku devalvoval argentinské peso o 23 procent a také zvýšil úrokové sazby. Tím posledním podle Kicillofa "zmrazil" ekonomickou aktivitu. V tomto názoru ho podpořila i prezidentka Kirchnerová, která Fábregovi také vytýkala, že centrální banka nedostatečně plní svoji dohlížecí funkci nad komerčními ústavy. Fábrega, který má v mezinárodních finančních kruzích solidní pověst, nakonec prvního října 2014 ohlásil svoji rezignaci. Přitom byl ve funkci teprve od loňského listopadu. Jeho nástupcem se stal Alejandro Vanoli, spojenec prezidentky, který předtím šéfoval burzovnímu dohledu.

VYSOKÁ INFLACE A SLÁBNOUCÍ MĚNA

Argentina rovněž zápolí s velmi vysokou inflací. Její průměrná míra se od roku 2010 podle oficiálních údajů pohybuje kolem 10 procent a loni přidala na průměrných 10,6 procenta. Během letošního ledna až října se hladina spotřebitelských cen meziročně zvedla o 21,4 procenta. Mnozí ekonomové však tento oficiální údaj zpochybňují a udávají vzestup o 30 až 40 procent.

Nezájem investorů, které mohou odrazovat rozsáhlé státní zásahy do ekonomiky (včetně ochranářství a omezování převodu zisků do zahraničí) a další faktory, se projevuje na dlouhodobě klesajícím kurzu pesa vůči americkému dolaru. Počátkem letošního prosince se dolar směňoval za více než 8,50 pesa, zatímco na počátku ledna za zhruba 6,50 pesa. Slabé peso poškozuje i sousední Uruguay, kde každý rok tráví dovolenou 1,7 až 1,8 milionu Argentinců. Ale pobyt na druhém břehu řeky Rio de la Plata již kvůli slábnoucí měně není žádný "levný špás". Právě naopak. Trpí i uruguayský export do Argentiny, hlavně textilu, papírenského zboží a domácích spotřebičů.

Prohlubující se hospodářské těžkosti Argentiny stále více pociťuje i její největší partner - Brazílie. Ta do sousední země během letošního prvního pololetí vyvezla mnohem méně zboží než ve srovnatelném období loňského roku. Například export aut z Brazílie do Argentiny klesl o 35 procent.

Vláda kvůli povážlivě klesajícím devizovým rezervám (nyní 27 miliard dolarů) omezila přístup lidí i firem k "tvrdé měně". O to více kvete černý trh s valutami, na němž se "blue dolar" prodává za 13 až 14 pesos.

Po poslední krizi měla Argentina díky devalvaci pesa vhodné podmínky pro zahraniční expanzi svého průmyslu. Avšak jeho konkurenční schopnost v následujících letech podlomily rychle rostoucí mzdové náklady na jednotku výroby. Za jejich tempem citelně zaostal růst produktivity práce.

Vláda na nepříznivý vývoj odpověděla přijímáním stále nových opatření na ochranu domácího trhu. Ani v současné době se netají tím, že jedním z cílů její hospodářské politiky je nahradit co největší část dovozu domácí výrobou.

NEUKOJENÝ HLAD PO ENERGII

Právě v důsledku dovozních restrikcí, ale také nedostatečných investic se zhoršuje energetická situace Argentiny, neboť její vlastní produkce paliv neustále klesá. Těžba ropy se v období let 2003 až 2013 snížila skoro o 30 procent na loňských 30,5 milionu tun. Těžba zemního plynu za stejnou dobu klesla zhruba o sedminu na 35,5 miliardy krychlových metrů, vyplývá z poslední statistické ročenky britského koncernu BP. Země je tak nucena stále více paliv dovážet.

Vláda v Buenos Aires tlačí na ropné firmy, aby pokud možno celý zisk reinvestovaly do geologického průzkumu a rozšíření těžby v Argentině. Problém přerostl národní rozměr a stal se předmětem sporu zejména se Španělskem. Argentina v dubnu 2012 zestátnila největší ropnou společnost YPF, jejímž většinovým vlastníkem byla španělská skupina Repsol. Argentinský stát se s Repsolem začátkem roku 2014 dohodl na odškodnění ve výši pět miliard dolarů.

Zestátňování zahraničních investic a tlak na zahraniční těžební firmy, aby veškerý zisk reinvestovaly v Argentině, vážně znehodnocuje argentinské investiční prostředí.

NADĚJNÁ NALEZIŠTĚ BŘIDLIČNÉHO PLYNU

To je také důvod, proč se zahraniční těžební společnosti příliš nehrnou na obří naleziště břidličného plynu Vaca Muerta (Mrtvá kráva), které v Patagonii zaujímá přibližně stejnou rozlohu jako Belgie. Americký úřad energetických informací (EIA) jeho zásoby plynu odhaduje na 8,6 bilionu krychlových metrů. Břidlice by měly skrývat také 16,2 miliardy barelů ropy.

Argentina tak potenciálně disponuje většími zásobami břidličné ropy než Mexiko a větším bohatstvím břidličného plynu než Brazílie. Za současné spotřeby by jí měly vystačit na více než 150 let a současně se stát významným zdrojem tolik potřebných deviz. To vše za předpokladu, že se EIA ve svých odhadech příliš nemýlí.

Velkou překážkou může být současná energetická politika argentinské vlády, jež určuje ceny energetických surovin a jejich vývoz zdaňuje. Bude velice obtížné nalézt 140 až 200 miliard dolarů, které je nutné podle expertních odhadů ve Vaca Muerta investovat.

Majetkové podíly na některých polích tam koupily společnosti Shell, Total a další, ale zatím se omezují jenom na zkušební vrty. "Během uplynulých tří let bylo v oblasti investováno jenom 3,7 miliardy dolarů," uvádí v britském The Economist Daniel Gerold, ředitel firmy G & G Energy Consultants.

EKONOMIKU DRŽÍ HLAVNĚ ZEMĚDĚLSTVÍ

Argentina je po Brazílii největším čistým vývozcem potravin a agrárních surovin na světě. Loni jich exportovala za skoro 50 miliard dolarů, což představovalo kolem 60 procent celkového vývozu. Stát přitom i tento export reguluje kvótami a uvaluje na něj daně. Více než polovinu výměry orné půdy zaujímá pěstování sóji. Rozsáhlá je také produkce kukuřice a pšenice. Silné postavení má mlékárenství a masný průmysl, stejně tak vinařství, které si upevňuje pozici na světovém trhu.

Argentina v roce 2007 schválila zákon umožňující vyrábět bionaftu ze sójových bobů. Přidává se do běžné motorové nafty, ale také je určena na vývoz do Evropské unie.

JEDNÁNÍ S MERCOSUREM: ŽÁDNÝ POKROK

Argentina je druhou největší a nejlidnatější zemí hospodářského seskupení Mercosur (španělsky "Mercado Común del Sur", tedy Společný jižní trh). Členy jsou ještě Bolívie, Brazílie, Uruguay a Venezuela. Členství Paraguaye je momentálně z politických důvodů pozastaveno.

Evropská unie se už léta snaží vyjednat s Mercosurem obchodní dohodu, jež by zahrnovala nejenom výměnu průmyslových a agrárních výrobků a služeb, ale také snazší přístup firem k veřejným zakázkám.

Jednání bylo oficiálně obnoveno na madridském summitu EU - Mercosur v květnu 2010. Od té doby proběhlo devět jednacích kol. Obě strany stále připravují návrhy na to, do jaké míry otevřít svůj trh. Žádné datum, dokdy by se tak mělo stát, ale stanoveno nebylo, sděluje na svém webu Evropská komise.

Pro Mercosur je Evropská unie hlavním obchodním partnerem, podílejícím se na celkovém zahraničněobchodním obratu jihoamerické šestky zhruba pětinou. Vzájemná obchodní výměna v roce 2013 dosáhla 110 miliard eur, z toho vývoz z Evropské unie činil 57 miliard eur.

Evropské firmy do zemí Mercosuru vyvážejí hlavně stroje a dopravní prostředky (46 procent exportu) a chemikálie (22 procent). Opačným směrem jsou to především agrární produkty (43 procent vývozu ze zemí Mercosur).


Vybraná fakta o Argentině

- Počet obyvatel: stoupl ze 39,4 milionu v roce 2007 na současných 42,1 milionu.

- Nominální hodnota HDP: v období 2007-2013 vzrostla v národní měně zhruba třikrát, propočtená v USD loni činila 605 miliard, ale letos kvůli oslabení pesa klesne na 483 miliard dolarů.

- Průměrná míra nezaměstnanosti: letos v průměru 7,7 procenta, v roce příštím přesáhne osm procent.

- Průměrný roční kurz argentinského pesa vůči USD loni oslabil na 5,45/USD, letos by to mohlo být 8,40/USD, předpovídá Citi Research.

- Celkový zahraniční dluh: v období 2012-2013 klesal, ale od loňska opět stoupá a dosahuje skoro 25 procent HDP.

- Země je členem Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu a skupiny G20. Na regionální úrovni pak členem Jižního společného trhu (Mercosur) a Latinskoamerického integračního sdružení (ALADI).


Platební styk a směnitelnost měn v Argentině

Oficiální název argentinské měny je Nuevo peso argentino (ARS). Protože je název peso (znak $) společný s měnami několika dalších bývalých španělských kolonií, je pro odlišení používán znak Arg$. Jedna setina pesa se nazývá centavo. V roce 2002 Argentina upustila od navázání pesa na americký dolar. Vládní intervence udržují peso v trendu řízené devalvace, aniž by však byl vyřešen výrazný rozdíl mezi oficiálním a paralelním směnným kurzem. Rozdíl mezi těmito kurzy se neustále zvětšuje.

Hlavním obchodním partnerem Argentiny jsou státy sdružení volného obchodu Mercosur, ke kterým kromě Argentiny patří Brazílie, Paraguay, Uruguay a Venezuela. Na druhém místě je Evropská unie. Klíčovými importéry jsou Brazílie, USA, Čína, Německo, Mexiko a Japonsko. V Argentině působí dvě desítky komerčních bank. V platebním styku je v Argentině stále ještě rozšířené používání šeků. Jak domácí, tak i cizoměnovou hotovost a šeky lze vkládat na účet prostřednictvím vkladových automatů. Šeky lze vkládat na účet i elektronicky, pokud jsou naskenované. Argentinské peso je konvertibilní, avšak na repatriaci prostředků a toky přicházející do země se vztahují restrikce. U repatriace může být za splnění určitých podmínek částka omezena limitem 500 tisíc USD měsíčně. Restrikce vztahující se na repatriaci kapitálu mají negativní dopad na rozvoj zahraničních investic. Kvůli svým protekcionistickým opatřením na ochranu vnitřního trhu ve formě cel, dovozních licencí a podobně je Argentina jednou z obchodně nejuzavřenějších zemí světa.

Helena Port
obchodní ředitelka oddělení platebního styku, Citibank


Argentina je po Brazílii největším čistým vývozcem potravin a agrárních surovin na světě. Silné postavení má vinařství, které si upevňuje pozici na světovém trhu. Na snímku je sklizeň vína v argentinské provincii Mendoza.
Foto: Reuters