H.R.G.

- Základy tiskárny, která je Firmou Pardubického kraje roku 2012, položil Petr Lorenc. Na jaře 1989 zažádal a v polovině prosince 1989 získal od národního výboru v Litomyšli povolení k poskytování služeb obyvatelstvu.
- První tiskařský stroj, který koupil Lorenc ve sběrných surovinách, instaloval v garáži. V současné době sídlí firma v průmyslové zóně v Litomyšli.
- Zaměstnává kolem 140 lidí. Loňské tržby dosáhly 250 milionů korun, ty letošní budou o 10 milionů vyšší.
- Ročně zpracuje přes 10 tisíc zakázek, především propagačních prospektů firem, ale i map, pohlednic, brožur, časopisů, kalendářů a podobně.
- Většinovým vlastníkem je Petr Lorenc, Podnikatel Pardubického kraje roku 2008, a menšinovým jeho zeť Leoš Tupec, který je i ředitelem společnosti.

Tiskárna s nejmodernějším technickým vybavením, čistá, vzdušná, ničím, ani tradičním pachem čpících a neekologických barev nepřipomíná provozy polygrafického průmyslu minulého století. Taková je tiskárna H.R.G. v Litomyšli, která v polovině prosince oslaví 25 let svojí existence.

Zakladatel a majoritní vlastník Petr Lorenc také přiznává, že když se mu podaří dostat nějakého potenciálního klienta na prohlídku provozů, má kontrakt skoro jistý.

"Obvykle mu naše perfektní strojní vybavení, ale i celé prostředí vyrazí dech. A to jde o lidi z oboru, nejen tuzemské, ale i zahraniční návštěvníky, kteří přiznávají, že něco podobného doma neviděli," vypráví Lorenc v týdeníku Ekonom. Podle něho je na podobné technické úrovni v Česku asi pět tiskáren, ostatní neinvestují, a je jen otázkou času, kdy zaniknou.

Přitom devětapadesátiletý Petr Lorenc je fanda do historie a dodnes stojí v tiskárně knihtiskový stroj, na němž začínal. "V pardubické tiskárně ještě za socialismu stál na dvoře malý stroj Grafopress, takzvaný tiegel. Byl zrezivělý, vybrakovaný na náhradní díly, a tak jsem požádal, zda bych ho mohl odkoupit," vzpomíná Lorenc na počátek roku 1989.

O listopadovém převratu se mu tehdy ještě ani nesnilo, ale protože už se uvolňovala možnost volného živnostenského podnikání, podal si žádost na národní výbor a začal shánět potřebnou techniku. Plánoval totiž využít svých znalostí pro sebe. Vyučený ruční a poté i strojní sazeč věděl, že tisknutím svatebních a smutečních oznámení i různých prospektů by se mohl uživit.

"A také jsem nenacházel uplatnění v tom, co jsem dělal. Jako strojní sazeč jsem vlastně jen přepisoval nějaké texty, a ty v komunistické éře nebyly zvláště záživné. Tak jsem si uvědomil, že tohle nechci dělat do konce života," vzpomíná.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se