Ekonom přes SMS

Pošlete do úterý 22:00 SMS ve tvaru: EKONOM JMENO PRIJMENI ULICE CP OBEC PSC na číslo 90211 a časopis Ekonom Vám doručíme až domů. Více zde.

Cena SMS služby včetně doručení výtisku je 49 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha.

Po pádu komunismu před pětadvaceti lety vznikly i plnokrevné politické strany, které měly být nositelkami společenských změn. Do jisté míry jimi také byly, tato doba je ale dávno pryč, a teď jsou naopak pokládány za hlavní škůdce, jak svědčí řada nedávných hesel typu “vyměňte politiky”. Lidé o ně, jak svědčí rostoucí ignorance voleb, ztrácejí zájem.

Jak se to mohlo stát? Ještě za první republiky to bylo opačně, šlo o skutečný partajní stát, kdy příslušnost k politické straně rozhodovala třeba o tom, zda člověk sehnal zaměstnání jako pošťák, železničář či vrátný ve státním úřadě.

Strany zůstaly ve vzpomínkách pevně zakořeněny a krátce po pádu komunismu si přes nedůvěru Václava Havla, který dával přednost spontaneitě a volným strukturám Občanského fóra, vydobyly prostor. Zejména s postupující ekonomickou reformou se vytvořila silná uskupení, ODS a s jistým zpožděním ČSSD, bez jejichž souhlasu se nakonec nic podstatného nemohlo stát.

Za zlomové odborníci považují tři události. Nejprve ekonomické obtíže po roce 1997 a velké zklamání veřejnosti, které se obrátilo proti Václavu Klausovi a jeho ODS. Pak skandály spojené s financováním všech stran, které se podílely na polistopadových vládách. A vzápětí pocit všeobjímající korupce spojený s opoziční smlouvou mezi ČSSD Miloše Zemana a ODS Václava Klause.

Existuje ještě čtvrtý zlom. Ve chvíli, kdy se strany za hospodářského růstu na počátku tisíciletí přece jen dokázaly otřepat, přišla v roce 2009 ekonomická recese. Ta všechny starší výhrady veřejnosti vůči nim znásobila a přidala jejich předákům nálepku neschopnosti poprat se s krizí.

Od té doby se politici mohou utěšovat jedině tím, že až na výjimky to jinde v Evropě je podobné. Také tam v mnoha zemích klasické strany propadají a lidé se přidali k radikálům, rozmanitým protestním hnutím a uskupením na jedno použití. Případně o veřejné záležitosti ztratili zájem a rozšířili řady nevoličů.

Doma - jak tvrdí například politologové Vít Hloušek a Lubomír Kopeček - se málo početné politické strany přeměnily v uzavřené a do sebe zahleděné kluby, které mají velké potíže oslovit veřejnost. Jediným způsobem se stal obratný marketing. Cestu ukázal zcela nový projekt v podobě TOP 09, jejíž zakladatelé s velkým úspěchem vystrčili do popředí v městském prostředí populárního Karla Schwarzenberga.

Ještě úspěšnější se ale ukázal Andrej Babiš, první skutečný oligarcha mezi českými politiky. Nejen že má jisté charisma, jeho na domácí poměry neomezené finanční zdroje mu také umožňují nakoupit takové tváře, které přitahují hlasy. Zatím je na vzestupu, přesto však jeho ANO 2011, dnes nejsilnější politická strana, čelí do budoucna ohromnému problému. Nemá program, chybí mu pevnější struktura a tvoří ho pouze 1500 lidí.

Pokud tedy Babiše politika přestane bavit, nad ANO 2011 se ze dne na den zavře voda. Což pro stabilitu českého politického systému není zrovna nejlepší vizitka.

Související