Zpověď jednoho zabaleného bonbonu

Jsem v Íránu teprve dva týdny a už jsem si stihla vypěstovat zášť vůči šátkům všeho druhu.

Je mi naprosto jedno, jestli jsou to šátky z vlny, nebo hedvábí, jestli na sobě mají kytky, nebo proužky. Nezáleží ani na tom, že některé z nich jsou, objektivně vzato, docela hezké. Jakékoli romantické představy o tom, že si na povinný šátek zakrývající vlasy časem zvyknu a že se ho po vzoru našlechtěných teheránských paniček naučím nosit jako módní doplněk - společně se značkovými slunečními brýlemi, rudou rtěnkou a iPhonem v obalu s tygřím potiskem - mě přešly po pár dnech.