Dnes jsou z nich jedni z nejvýznamnějších podnikatelů v České republice. V době sametové revoluce přitom řada z nich ještě seděla ve školních lavicích, jiní byli už v roce 1989 na vysokých funkcích. Téměř všichni se ale shodují na tom, že nebýt revoluce, byli by dnes úplně jinde.

Události 17. listopadu prožíval každý z nich jinak. "Naprostou náhodou naše třída přijela vlakem 18. listopadu 1989 ráno do Prahy na týdenní školní výlet," vzpomínal tehdejší student střední průmyslové školy ve Frenštátě pod Radhoštěm Radim Jančura, majitel Student Agency.

Třídní učitelka a ředitel školy jim nakonec dali volno. "Byli jsme se spolužáky spíše takoví revoluční turisté," dodal.

Přečtěte si celou vzpomínku Radima Jančury

Romana Šmidberského, bývalého majitele přepravní společnosti a majitele hokejového klubu ČSOB Pojišťovna Pardubice, v tomto roce také čekala maturita. Čtyři dny po 17. listopadu pomáhal organizovat pochod studentů pardubického gymnázia Třídou Míru a sám šel v jeho první řadě. "V té době se dobře projevily charaktery všech spolužáků," řekl Šmidberský.

Přečtěte si celou vzpomínku Romana Šmidberského

Největší český výrobce dlažeb Tomáš Březina ještě pár měsíců před revolucí uvažoval o emigraci. Poprvé se o útěk s rodinou pokusil v srpnu 1989 při cestě do Rakouska. Kvůli sedmiměsíční dceři a zřejmě dlouhé čekací době na azyl se ale vrátili. Podruhé naplánoval cestu do Kanady na březen 1990. Dostat se tam měli zájezdem na Kubu s mezipřistáním v Montrealu. 

"Tehdy jsem vystál stohlavou frontu před cestovní kanceláří Rekrea v Pařížské ulici. Po 17. listopadu jsem letenky zahodil a na rozdíl od mnoha dnešních duševních zbloudilců toho vůbec nelituji," vzpomínal Březina.

Přečtěte si celou vzpomínku Tomáše Březiny

Naopak Zbyněk Frolík, majitel firmy Linet vyrábějící zdravotnická lůžka, emigraci dodnes nepřipouští. "Nedovedu si představit žít někde bez přátel a rodiny," řekl. Sám se o sametové revoluci dozvěděl u známých ve Stockholmu. Na VHS kazetě se s nimi díval na události z Německa, které se staly týden před tím. Večer ve zprávách už s překvapením sledoval dění v Československu. 

Přečtěte si celou vzpomínku Zbyňka Frolíka

 To například majitel textilky Juta Jiří Hlavatý měl v té době jiné starosti. "Z mého pohledu listopadové události ve mně zastínil fakt, že jsem byl ten samý rok zvolen generálním ředitelem. Bylo mi 41 let, byl jsem plný energie, všechno mě bavilo," řekl. "To, že prožíváte něco výjimečného, vám obvykle dojde mnohem později," dodal.

Přečtěte si celou vzpomínku Jiřího Hlavatého

Přímo na pátek 17. listopadu byl na služební cestě v Praze na dovozní komisi v Centrotexu a pak chodil ulicemi. Ví to i proto, že si všechny kalendáře už od roku 1989 archivuje.

Související