Je zřejmé, že tento úkaz musí kromě běžných spotřebitelů zasáhnout i podnikovou informatiku. A nejde teď primárně o záležitosti typu BYOD (Bring Your Own Device), CYOD (Choose Your Own Device) nebo COPE (Corporate Owned, Personally Enabled), ani jejich transformací na WYOD (Wear Your Own Device). V článku jde o to, jak se organizace vyrovnávají se skutečností, kdy se jejich informatika zběsile točí v roztočeném bubnu zmiňovaných trendů. Strčit hlavu do písku nelze a taktéž může podnikové IT jenom stěží brojit proti mobilitě či cloudu, pokud jeho pracovníci sami používají mobilní internetbanking a rodinné fotografie ukládají do Google Drive.

Není žádným tajemstvím, že internet věcí nás přiměje k ještě těsnějšímu spřažení s technologiemi. Oprava auta přes internet, zásobování pomocí dronů, automatická navigace skladem nebo hotelová registrace přes geolokaci v mobilu - to dnes už nejsou žádné sci-fi příběhy. Dvojsmyslný nápis na tričku otce internetu Vintona G. Cerfa - IP on Everything - z roku 1992 nabývá dnes ještě více na kontroverzi.

Podnikové IT zaostává za realitou

Strategie přístupu k trhu a samotné tržní podmínky se dnes vyvíjejí mnohem rychleji než firemní IT. Jak dostat ty spousty podnikových aplikací například do cloudu tak, aby navzájem fungovaly?

Málokterý podnik, jestli vůbec nějaký, má veškerý software od jednoho dodavatele. Přitom podnikové aplikace a jejich provoz mohou být nahlíženy v rámci široké škály různých pohledů. Pravděpodobně budou běžet na zcela rozdílných technologických podvozcích - od střediskového počítače přes klient/server architekturu až k tabletům a chytrým telefonům.

Dále firmy provozují celé plejády aplikací od různých dodavatelů - společně s těmi vlastnoručně vyvinutými. Míra přizpůsobení, tedy customizace jednotlivých řešení může být rovněž velmi variabilní - od těch "natvrdo přiohnutých" vlastním potřebám, až k těm, jež jsou zavedeny v nezměněné podobě, tzv. out of the box.

Samotný provoz firemních aplikací může být v režii vlastního IT oddělení, může však být i částečně hostovaný, virtualizovaný nebo plně spravovaný v datovém centru poskytovatele cloudu. Navíc každé softwarové řešení bývá v jiné verzi, často i v rámci balíku od jednoho dodavatele a upgrady aplikací a jejich verzování probíhají v režimu 24/7. V neposlední řadě lze na firemní řešení nahlížet i z pohledu jejich kritičnosti pro chod organizace, ty pak mohou být děleny například na běžné a kritické.

Jak je vidět, definovat jedinou firemní strategii či postup pro veškerý software v organizaci půjde jenom stěží. Udržet celkovou konzistenci aplikačních funkčních celků a zaručit jejich aktuálnost je velkou výzvou. Svou významnou roli tu hrají procesy, workflow, ale i čas. Podnikové procesy se mohou měnit v řádů let, ale i několika dnů.

Před vlastním přechodem do cloudového prostředí se dále musí vyřešit sjednocení formátů a migrace dat, a stejně tak i nastavení procesů běžících často přes víc aplikací. Proto se nyní na úkor SaaS (Software as a Service) začíná více hovořit o platformách PaaS (Platform as a Service) a IaaS (Infrastructure as a Service). Ty se více než funkcionalitou konkrétního softwaru zabývají spoluprací jednotlivých aplikací, procesním řízením, týmovou spoluprací, schvalovacími procedurami, výkonností a škálovatelností serverů nebo tokem dokumentů přes organizaci.

Gartner to ví...

V roce 2010 představil Gartner svoji Pace-Layered Application Strategy - tedy jakýsi strategický rámec aplikačních vrstev v organizaci. Jde o metodiku a proces pro klasifikaci, správu a řízení podnikových aplikací z pohledu jejich využití a řízení změn. Tento koncept vychází z klíčového zjištění, že názory na využití podnikových aplikací se u byznys uživatelů diametrálně liší od jejich kolegů z firemního IT. Zatímco nároky byznys uživatelů na tyto aplikace se nesou v duchu jejich efektivnějšího využívání a zvyšování přínosů, IT útvary naopak upřednostňují velká, integrovaná a unifikovaná řešení, která mají tendenci uspokojit všechny uživatele přes celou organizaci.

Gartner metodologie kategorizace podnikových aplikací má podpořit tvorbu firemní strategie v této oblasti. Jejím cílem je rychlejší adopce nových technologií, jejich efektivnější využití, včasnější generování byznys přínosů a vyšší návratnost investovaných prostředků, ROI. Tyto jsou velmi často v rozporu s přehnanými nároky na integraci a customizaci aplikací. Přitom je dobré si uvědomit, že uživatelé v podstatě nechtějí IT, chtějí pouze výhody IT.

Gartner dělí firemní aplikace podle jejich typického způsobu nasazení do tří vrstev. Některé aplikace se stejným zaměřením se mohou nacházet v různých vrstvách - to závisí na konkrétní organizaci nebo branži. Nejedná se přitom o technologické členění aplikací, ale jejich funkční řazení.

Klasifikace firemních aplikací podle Gartnera:

  • systémové (základní) aplikace (Systems of Record)

Aplikace zastřešující běžné procesy obvyklé pro dané odvětví a spravující transakční procesy a data. Tvoří pevné aplikační jádro podniku a patří sem aplikace spravující kmenová data organizace, kontakty, účetnictví, mzdy apod. Na této úrovni panuje minimální potřeba změn, proto požadovaná životnost těchto aplikací je sedm a více let.

  • jedinečné aplikace (Systems of Differentiation)

Aplikace charakteristické pro konkrétní organizaci. Vycházejí z nabytého know-how, zohledňují specifické procesy a jsou nositeli konkurenční výhody. Vzhledem k proměnlivým tržním podmínkám a dynamice byznys prostředí dosahuje jejich životnost rozpětí jednoho až tří roků.

  • inovativní aplikace (Systems of Innovation)

Aplikace nové vlny zaváděné na ad hoc bázi zaměřené na nové požadavky a příležitosti přicházející z daného odvětví nebo oblasti technologických novinek a postupů. Jde většinou o trendové nebo módní záležitosti absorbované spíše ranými osvojiteli nových technologií, tzv. early adopters. Jejich životnost nepřesahuje trvání několika měsíců, resp. jednoho roku. Když se osvědčí, přecházejí ve vyzrálejší formě do vyšší aplikační vrstvy.

Detailnější charakteristiky jednotlivých vrstev popisuje tabulka níže.

null

Firemní aplikace v rámci podnikové informatiky nevisí ve vzduchoprázdnu. Ke svému provozu potřebují robustní infrastrukturu celé škály podpůrných technologických celků (viz schéma vlevo). Společně tak tvoří architektonický základ firemní informatiky. Čím více jsou tyto části navzájem provázané, tím pružněji umožňují reagovat na přicházející změny.

Související