Stále dokola se v médiích přemílá, tam a zpátky, jak dostat Evropu z krize. Mnoho názorů říká, že se rozevírají nůžky mezi jednotlivými společenskými skupinami. Že stále méně lidí má možnost splnit si svůj sen. Že korporace jsou čím dál větší a chod ekonomického života ovládají velké banky. Že stále méně lidí s obrovským majetkem a mocí rozhoduje o směru ekonomiky a politiky všech. Nepovažuji to ovšem za hlavní příčinu problémů.

Existuje totiž ještě užší skupinka lidí, která disponuje obrovskou mocí, má možnost přelévat ještě větší objem financí, a navíc za důsledky svých činů nemusí nést plnou odpovědnost. Ano, jsou to úředníci. Úřady a úředníci dnes více než kdy jindy v historii ovlivňují chod ekonomik a život lidí. Bohužel často s úplně jiným vzděláním, než odpovídá jejich oboru, a hlavně dost často bez podnikatelských zkušeností. Kariérní úředník skutečně nemůže chápat problémy podnikání, zvláště pokud vše úzce vnímá jen přes čísla a zprávy v médiích. Svět je totiž mnohem složitější než tabulky a svodky.

Pokud odhlédnu od Parkinsonových zákonů a nebudu počítat s tím, že úředník navyšuje byrokracii kvůli tomu, aby si zachoval svoje pracovní místo, lze chápat i druhý důvod růstu byrokracie, hnaný na popud požadavků lidu reprezentovaného politiky, a to ochránit nás od různých šibalů. Dobrá. Nicméně ptám se, jestli už se to nepřehnalo s tou záplavou lejster a regulací. Mám tu čest pracovat v zemědělství, a vězte, že v oboru, který většina lidí považuje za primitivní, si bez papíru už nezasadíte ani kedluben.

Dále mám tu čest pracovat dobrovolně v jednom občanském spolku, kde už musíme podepisovat i potvrzení o podepsání potvrzení. Ptám se: nezačíná ta byrokracie, ta lejstra a regulace regulací, odrazovat lidi od toho, aby vůbec něco dělali? Nebojí se, že když začnou něco dělat, tak chtě nechtě musejí nějaký předpis porušit a budou popotahováni? Vždyť už se v tom nedá orientovat a nedivme se, že bytnějí korporace a na úbytě zacházejí soukromníci. Protože dnes už pouze ty korporace mají na zaměstnání kontraúředníků hlídajících požadavky úředníků. Soukromník sám to ani náhodou nezmůže.

Dále se ptám: není problém stagnace v nedostatku zájmu lidí v podnikání a v práci vůbec? Svět severní polokoule je ukolébán nejšťastnějším obdobím svojí historie, i když si to nechceme připouštět a na život i tak hodně žehráme. Nečeká každý už jen dotace a neautomatizuje si jistoty, které máme? Osobně jsem se setkal s postojem: "Když na to nedostanu dotace, tak co bych se hrnul do práce?" Evropa se sama dostává do zhoubné spirály, kdy se život snaží čím dál více řídit čím dál větším vynakládáním dotací, na něž potřebuje stále větší příjmy. Ony dotace však lidi stále více zpohodlňují, a tak se nemusejí snažit, čímž se ovšem ty příjmy jaksi nebudou vytvářet.

Jak to, že dříve nikdo dotace nepotřeboval? Jak to, že dříve se lidé snažili začít něco dělat a poctivě vyniknout jaksi sami od sebe? Já osobně očekávám od státu, potažmo od Evropské unie, zajištění tří základních hodnot. Těmi jsou vzdělání dětí, zdravotnictví pro všechny a bezpečnost vnitřní a vnější. Toť vše.

Svět by se měl maximálně zjednodušit, aby byl jako dříve, tak aby každý měl šanci a hlavně důvěru a sebedůvěru bez jakýchkoli administrativních překážek vzít osud do vlastních rukou a uspět. Ve školství by se mělo přestat experimentovat a vrátit se k tomu, aby se děti naučily pořádně číst, psát a počítat. A aby mohly a hlavně chtěly se učit samy od sebe, nikoli aby se výuka musela dělat atraktivní. Začít je znovu vychovávat k přirozené soutěživosti a ctižádosti, a nejen k asertivitě. Vzdělaný člověk nepotřebuje žádné předpisy, aby věděl, jak dělat věci dobře. Návrat k selskému rozumu, to je recept, který může vytáhnout svět z problémů.

 

Václav Jirka
obchodní ředitel Leading Farmers CZ

Související