Představme si situaci, kdy jsou na trhu dvě obdobné a stejně populární limonády. Jedna je červená a druhá modrá, obě dvě obsahují stejné množství cukru, mají specifickou chuť a přinášejí svým konzumentům podobný požitek. Evropské komisi se ovšem nelíbí, kolik cukru limonády obsahují a rozhodne se, že v zájmu ochrany zdraví spotřebitele segment limonád zreguluje, například zavede limity na množství přidávaného cukru. Z neznámých důvodů si vybere pouze limonádu červenou a modrou nechá být. Modrá limonáda tak zůstane bez regulace, nemusí tím pádem investovat do nové receptury a změny výroby a ve výsledku na regulaci vydělá. Spotřebitel tratí, protože červená limonáda bude nucena měnit složení, nebude už chutnat jako dříve a jemu tak zůstane už jen ta modrá.

Velmi podobná situace se nyní odehrává v oblasti platebních karet. Na evropské úrovni vrcholí poslední vyjednávání týkající se nařízení o mezibankovních poplatcích, které velmi dramaticky změní podmínky na trhu. Několik dopadů je již jistých – dojde ke snížení celkové úrovně mezibankovních poplatků (tj. poplatků, které platí banka obchodníka bance vydavatele vaší karty) a pro obchodníky se změní podmínky akceptace různých druhů karet. Spotřebiteli tak může být ve výsledku určováno, kterou kartou a kde bude moci platit, místo aby se rozhodoval podle sebe.

Zatím to však vypadá, že regulace bude vypadat podobně jako v případě zmiňovaných limonád. Na jedné straně zcela jistě zahrne tzv. čtyřstranné platební systémy (společnosti Visa a MasterCard), na straně druhé však pokryje pouze část produktů třístranných platebních systémů (např. American Express nebo Dinners Club). Ty pak mohou být motivovány k jejímu obcházení a užívat výhod, které to přináší, bez ohledu na koncového uživatele.