Inovace: tradice zavazuje, budoucnost čeká

Česká republika je zemí s dlouhou vědeckotechnickou, průmyslovou a inovační tradicí, díky níž jsme se z provincie stali jednou z nejsilnějších ekonomik světa. Dnes ale nedokážeme plně využít inovační potenciál a zaostáváme za vyspělou Evropou. Co nás brzdí?

Především si průmyslové firmy a výzkumné instituce "nerozumějí" a věda a výzkum nemají napojení na potřeby reálné ekonomiky. S prvním zádrhelem souvisí slabá motivace ke komercionalizaci výsledků výzkumu, chybí návaznost aplikovaného výzkumu na základní výzkum. Chybí nám koherentní a efektivní zacílení evropských, národních, krajských a soukromých prostředků do výzkumných priorit. Systém podpory vědy a výzkumu je příliš fragmentarizovaný. Zakládá se málo nových inovačních a spin-off firem a start-upů. Zčásti i kvůli velké byrokracii. Firmy mají málo informací o zahraničních trzích, ekonomická diplomacie jim v tom příliš nepomáhá. Neumíme zapojit naše týmy do mezinárodní spolupráce, pro výzkumné instituce i firmy je snazší získat národní podporu a o unijní granty se téměř neucházejí. Konečně, ale ne v poslední řadě nám chybí kvalifikovaný střední management. A zájem mladých lidí o technické obory upadá.

Naopak silnými stránkami jsou jednak některé tradiční obory strojírenství, jednak "sektor automotive" - výroba a montáž automobilů s vysokou kvalitou dodavatelů, kteří často mají vlastní výzkum a vývoj. A také obory s historickou vazbou na vědu a výzkum, které zvládly transformaci v 90. letech, jako elektro, optika, mikroskopie, ale také sklářství.

Rychle se u nás rozvíjejí IT obory a ICT technologie, kde vzniká velké množství subjektů, jež se často úspěšně zapojují do mezinárodní spolupráce a trhů. Perspektivní jsou rovněž biotechnologie, oblast life sciences, které těží z vysoké kvality lékařských, biologických a chemických věd a dále některý materiálový výzkum jako nanotechnologie či sofistikované plastikářství.

Když to na závěr shrnu: máme tradici i schopné lidi. Pokud se máme v budoucnosti opět stát inovačním tygrem, musíme odstranit slabiny, které tkví především v systému.

Pavel Bělobrádek
místopředseda vlády pro vědu a výzkum

Inovativnost se neměří jen počtem patentů

O tom, že investice do vývoje, výzkumu a inovativních procesů se vyplatí, svědčí nejen celá řada odborných studií a analýz, ale také konkrétní příklady ekonomik, které na vědu a inovace vsadily: Jižní Korea, USA, Švédsko, Singapur, Izrael a další. Česká republika jako země s omezenými materiálními zdroji by měla dělat všechno pro to, aby se do vybrané společnosti těchto zemí dostala.

Předpoklady k tomu máme: v oblasti výzkumu a technologií má ČR tradičně hodně talentů a stále ještě může spoléhat na solidní vzdělávací systém. Abychom tento potenciál využili naplno, je potřeba zajistit několik věcí: ve spolupráci s firemním sektorem modifikovat přípravu studentů ideálně od středních škol tak, aby se již v průběhu studia co nejvíc zapojovali do praxe, podporovat vznik a fungování inovativních center, aby talentovaní lidé našli uplatnění ve výzkumu u nás v ČR a nemuseli za ním vycestovat do zahraničí, a podporovat zavádění výsledků aplikovaného výzkumu do praxe. To jsou tři základní kroky, které je podle mě nutné udělat, aby inovace mohly fungovat jako motor, který pohání celou ekonomiku.

Těchto cílů je možné dosáhnout politickými nebo manažerskými rozhodnutími. Míra inovativnosti určité ekonomiky se ale nedá poměřovat jen počtem patentů, vědeckých týmů a výzkumných projektů. Xerox zaregistroval za dobu své existence přes 60 tisíc patentů a ročně investuje do výzkumu a vývoje asi 1,5 miliardy dolarů; jeho inovativnost ale já osobně vidím také v něčem jiném: ve vytvoření takové atmosféry a firemní kultury, která podporuje individualitu, kreativitu a iniciativu lidí a která inspiruje a motivuje.

Pokud se nám takovou atmosféru podaří nastolit a udržet i celospolečensky, bude to významný krok směrem k fungující inovativní ekonomice 21. století.

Veronika Brázdilová
generální ředitelka společnosti Xerox Česká a Slovenská republika


Inovace je změna, která přinese profit. A nemusí to být jen o penězích

Inovace - téměř magické slovo. Před několika lety prakticky opomíjené, nyní nelze číst článek "k věci" nebo slyšet prezentaci, kde by se slovo inovace opakovaně nevyskytovalo. Nejsem si přitom vůbec jist, zda si je autor vždy vědom širokého významu tohoto slova. Vzpomínám si na návštěvu v Technologickém parku v Sheffieldu, kde mi manažer na otázku "Co je to inovace?" odpověděl velmi stručně: "Introducing profitable change." Přičemž profit nemusí být nutně vyjádřen jen v penězích. Každá inovace nevyžaduje dlouhý a nákladný výzkum. Inovací tak může být jiný tvar a barva balení výrobku a důsledek pro prodej může být značný.

Je pravda, že taková inovace nepřináší nové kvalitativní vlastnosti, neprodukuje materiál a systémy řádově lepších vlastností, nepomáhá léčit nebezpečné choroby, nevede k velkým úsporám energií. Takové inovace jsou obvykle (téměř vždy) založeny na náročném a dlouhodobém výzkumu, který často vede k dlouhodobé evoluční změně, ale existují i zcela zásadní "disruptivní" (nespojité) inovace, které zásadním způsobem mění trh a řešení konkrétní otázky. Takovou disruptivní inovací byl např. e-mail pro poštovní dopisy.

Inovace založené na výzkumu vyžadují dlouhodobý systematický základní výzkum, kdy se objevují např. nové látky a jejich vlastnosti a který často spontánně přechází ve vývoj směrem k praktickému využití. Na jeho konci by měla čekat dobře připravená forma, která výrobek dovede na trh. Takovým příběhem byl např. známý výzkum a vývoj antivirotik týmem prof. A. Holého v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Výsledek desetiletí badatelské práce vedl k lékům proti HIV/AIDS, hepatitidě typu B a oparům.

Jednou ze základních podmínek pro vznik zásadních inovací je možnost nerušené práce, která je zajištěna institucionálními veřejnými prostředky. Dosavadní způsob financování vědy, kdy se značná část veřejných finančních prostředků přiděluje krátkodobě s využitím tzv. "kafemlejnku", dlouhodobý soustředěný výzkum příliš nepodporuje. Je potěšitelné, že vzniká nová metodika hodnocení, která by se měla s těmito nedostatky vypořádat.

Podíváme-li se na hlavní zábrany v procesu výzkum-vývoj-inovace na straně výzkumných organizací a na straně firem, pak na straně výzkumu se kromě nedostatečného institucionálního financování jedná i o nedostatečné motivační prvky. Stávající systém hodnocení spíše praktičtěji zaměřenou práci demotivuje, a výzkum tak zcela zákonitě nedovádí své výsledky až do stavu, kdy jsou zajímavé pro firmy (čest výjimkám). Na straně firem, zejména těch menších, chybí veřejné finanční zdroje, které by pomohly překonat tzv. "údolí smrti" před uvedením výrobku, technologie nebo služby na trh. Jedná se o různé typy rizikového financování (např. "business angels, seed funds). Bez tohoto typu financování se obvykle produkt na trh dostat nepovede. Je škoda, že dobrý úmysl ministerstva průmyslu založit seed fond skončil na administrativních problémech.

Existuje ještě řada překážek, které je třeba pro úspěšný transfer myšlenek výzkumu do praxe řešit, ale rozsah tohoto příspěvku nedovoluje se jim věnovat. Z pozitivní strany by bylo vhodné zmínit dobře fungující síť Enterprise Europe Network, financovanou Evropskou komisí a ministerstvem průmyslu. Síť, která pokrývá všechny regiony ČR, pomohla za sedm let své existence realizovat desítky technologických transferů s významným dopadem.

Karel Klusáček
ředitel Technologického centra AV ČR

Kdo zvládne optimálně využít moderní technologie, ten bude na trhu vítězit

Nerad používám pojem inovace. Inovovat lze ledacos - výrobek, proces, metodu a mnoho dalších oblastí včetně způsobu komunikace. To, čeho si všímám, lze spíše nazvat technickým rozvojem či trendem, kterým je i rozvoj technologií.

Firmy, které chtějí udržet krok se světovými trendy v oblasti strojírenských technologií, už dávno nenabízejí jen stroje, ale ucelená řešení pro výrobu různých dílců. Musely a musejí trvale inovovat a k tomu si osvojovat nové metody vývoje výrobku, budovat nové kompetence, aplikovat poznatky vědy a výzkumu. Proto je nutné, aby využívaly všech dostupných platforem pro technický rozvoj včetně programů podporovaných ze strukturálních fondů EU nebo z programů ryze českých. Jako příklad bych uvedl naše vlastní zkušenosti.

Zásadním předpokladem pro náš růst bylo a je, že lidé ve firmě intenzivně a systematicky pracují pro zákazníky. Kromě toho se také starají o zajištění udržitelnosti růstu. Naše společnost spolupracuje s vysokými školami na výzkumných programech. Stát tady pomáhá přes TA ČR nebo programy MPO (CzechInvest).

Jako stará baťovská firma rovněž vychováváme nové talenty ve svých studentských kancelářích. Školství se snad brzo vrátí k trvalým hodnotám, jako je výuka matematiky, fyziky a dalších technických předmětů a zlepší se prestiž inženýrů konstruktérů, programátorů průmyslových aplikací a technických analytiků-výpočtářů ve společnosti. Vývoj výrobku je stále dobrodružná disciplína, kde řešení inženýrských paradoxů vede právě k technickému pokroku.

Jako zlomový trend ve strojírenství vidíme kombinaci více metod výroby dílců. Dnes existují stroje, které obrábějí, ale i navařují, svařují, kalí, popisují laserem, v některých případech tvoří polotovar dílce přímo aditivně a následně jej obrábějí, a umožňují tak výrobu hmotnostně, funkčně a pevnostně optimalizovaných dílců pro pokročilé výrobky v letectví, medicíně a jinde. Pro tyto výrobní technologie jsou třeba znalí konstruktéři, kteří umějí výrobky pro takové technologie navrhovat.

Tady vidím veliký potenciál konkurenceschopnosti. Kdo zvládne optimálně využít moderních technologií, ten bude vítězit na trhu.

Velikým tématem je také spolehlivost a stabilita výrobních procesů, kde jsou obráběcí stroje nasazeny. Kdo tento trend aktivně zachytí, tak se brzo začne prosazovat i do dalších oblastí výroby, kam ho dříve ani nenapadlo vstoupit.

Petr Váradi
technický ředitel KOVOSVIT MAS

Související