Větší absurditu si těžko představit. Celá západní civilizace bojuje se svým strachem ze smrti a umírání, českou společnost nevyjímaje, a zdravotní systém se vyhýbá finančnímu podílu na paliativní péči. Paliativa přitom není jen tišení bolesti, ale komplexní starost o člověka, který je už na cestě k poslední metě života. Ale málokterá společnost to doopravdy umí. Lidé více na západ od nás si dokážou starost o umírající zaplatit, ale často aby nemuseli "být u toho".

Zkušební projekt spoluúčasti VZP na paliativní péči je skutečně přelomová záležitost. Stejně jako podpora ministerstva zdravotnictví, které si uvědomuje, jak důležitá a hlavně - jak masová tato péče časem bude. Je ale zřejmé i to, že snesitelnější cestu umírání nebude nikdy úplně schopen celou zaplatit stát. Pokud by to tak bylo, znamenalo by to zvýšení zdravotního či sociálního pojištění, což většina společnosti spíše odmítne.

Nový projekt VZP, kterému se pracovně říká "mobilní hospice", je tak nejen prvním krokem k lepší a širší paliativní péči, ale je také sociálně-ekonomickým průzkumem v hledání odpovědi na otázku, jaká je cena tišení bolesti umírajícího člověka. Společenská, profesionální, finanční a hlavně osobní. Jistá naděje tu je. Vzhledem k tomu, že nikomu z nás se asi nechce umírat o samotě a bez blízké ruky, je docela dobře představitelné, že mobilní hospic bude nejen nejlevnějším, ale také sociálně nejpřínosnějším způsobem tišení. Abychom se vyhnuli všem těm děsivým obrazům z ústavu přestárlých, o něž je sice bazálně metabolicky postaráno, ale o blízkosti a lidské spoluúčasti nemůže být řeči.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se