Sklářské pece vyhasly, huť František přesto pokračuje

Do velkých továrních oken se opírá slunce. Krátce po poledni je nádvoří před opravenou fabrikou téměř prázdné. Jen starší manželská dvojice vychází z objektu a opakovaně se otáčí. Obdivují původní sázavskou sklárn,u huť František, ve které se dnes už sklo v průmyslové velkovýrobě sice netaví, zato budova za svými zdmi skrývá unikátní projekt zaměřený na obnovu sklářské tradice - Centrum sklářského umění. "Společně s námi existují v Evropě ještě další dva obdobné programy, jeden je v Německu a další v Turecku," říká ředitelka obecně prospěšné organizace Cesty skla Martina Kulhavá.

Stojí v uvítací hale a za sebou má obrazovku, kde se míhají obrázky původní stavby. "Je pravda, že bez potřebných peněz by to tady asi časem spadlo," připouští šéfka centra, které nabízí expozici skla v původní opravené továrně a zároveň poskytuje zázemí umělcům.

Sklárnu se Nadaci Josefa Viewegha Sklářská huť František podařilo oživit díky evropským penězům. Ze strukturálních fondů získala téměř sto třicet milionů korun. "Máme za sebou přibližně sedmnáct výběrových řízení, mnohá jsme podstoupili opakovaně. Vzhledem k tomu, že jsme dobře vysoutěžili cenu opravy stavby, zbyl nám dostatek prostředků i na dovybavení," přibližuje průběh čerpání dotace ze strukturálního fondu hlavní manažer projektu Jaroslav Krčmář.

Oprava budov stála organizaci osmdesát osm milionů, kompletní vybavení interiérů včetně moderní technologie pro umělecké skláře přišlo přibližně na dvacet dva milionů korun. Ve vybavení nechybí třeba pece na tavenou plastiku, brousicí a rycí stroje pro umělecké skláře nebo 3D tiskárna.

Přání v závěti

Centrum sklářského umění v Sázavě navazuje na dlouhou sklářskou historii, která se středními Čechami táhne od devatenáctého století. A v jedné z nich, v huti František, se tavilo sklo až do přelomu tohoto tisíciletí. V roce 2003 pec ve Františku uhasla. To ale bylo líto tehdejšímu starostovi města Sázava Josefu Vieweghovi, který sám ve sklárnách Kavalier pracoval přes třicet let. "Když umíral, tak si přál, aby se nejstarší sázavská huť František zrekonstruovala a fungovala jako kulturní a společenské centrum," přibližuje vznik centra Kulhavá a dodává, že hlavní hybatelkou byla vdova po Josefu Vieweghovi Slávka Vieweghová.

Těsně před smrtí sepsal Josef Viewegh závěť, podle které byla zřízena nadace, jejímž účelem bylo zakoupit huť František. Do projektu tehdy vložil půl milionu korun. Díky více než dvěma stovkám přispěvatelů vzrostla tato suma na jeden a půl milionu korun. Nadace následně založila obecně prospěšnou společnost Cesta skla, která dnes provozuje Centrum sklářského umění.

Později navázala nadace spolupráci s Českou sklářskou společností, s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, městem Sázava a obecně prospěšnou organizací Posázaví. Společně připravily projekt Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě. Na jeho realizaci ale potřebovala nadace peníze a požádala o dotaci z Integrovaného operačního programu zaměřeného mimo jiné na rozvoj kulturního dědictví.

"Od přidělení dotace k hotovému projektu to trvalo tři roky, teď nás čeká pětiletá fáze udržitelnosti," vysvětluje Krčmář a mezi stanovené aktivity, které musí jako žadatel o dotace dodržet, patří třeba výukové kurzy pro veřejnost, minimálně týdenní pobyty pro umělce nebo počet návštěvníků centra. Těch by branami mělo podle stanov projít minimálně sedm tisíc, za tři měsíce fungování se do sklářského centra přišly podívat už čtyři tisíce návštěvníků. "Na začátek to je velice dobré, do budoucna se optimální číslo k udržení provozu pohybuje okolo deseti až patnácti tisíc lidí," vypočítává Krčmář.

Měsíční náklady na fungování projektu přijdou organizaci na čtyři sta až pět set tisíc korun. Přibližně polovičku hradí Nadace Josefa Viewegha a na zbytek si huť vydělává sama, třeba prostřednictvím soukromých dílen, na které se sjíždějí umělci z celé České republiky. Další peníze má organizace z pořádání individuálních kurzů pro menší amatérské skupiny a plánuje také jednodenní dílny pro amatéry. Zbytek financí získává z provozování výstav uměleckých děl. Těžko by člověk hledal galerii, kde je na pár desítkách metrů čtverečních zastoupené takové množství uměleckých děl od slavných autorů.

V Noemově arše

Žlutý velbloud, modrý nosorožec uvězněný pod skleněným poklopem a desítky dalších výtvorů jsou vyskládané v několika patrech nad sebou. Umělecká přehlídka je v tzv. Noemově arše. Místnost připomíná trup lodi, uprostřed je stěžeň a prostor opticky půlí plátno na stěně, kde se míhají obrázky vln. Z reproduktoru se ozývá tiché šumění moře. "Noemova archa má symbolizovat záchranu sbírky Mezinárodního sklářského sympozia i samotné hutě," vysvětluje nápad, který stál za podobou místnosti, průvodkyně Martina Matoušková. "Nejkrásnější pohled na archu je ale shora," zasní se Matoušková. Odtamtud jsou prý nejlépe vidět předměty, které nadace zakoupila za osm a půl milionu korun. Její exponáty jsou k vidění všude po bývalé továrně.

Na většinu vystavovaných předmětů si může člověk navíc sáhnout. Posláním centra je mimo jiné i vzdělávat, řadu hotových výrobků i sklářského náčiní proto lze brát do ruky. Organizace nyní navazuje spolupráci se školami a v rámci vzdělávacích programů vyrážejí členové centra za studenty do škol a zvou je na tvůrčí dílny a výuku v rámci osnov fyziky, matematiky nebo chemie. Ale také jim objasňují, jak si umět nacenit vlastní práci. "Pedagogové naše aktivity hodnotí velice kladně, vlastně si studenty tak trochu vychováváme," pochvaluje si ředitelka organizace Cesty skla.

A třeba princip lámání skla je ukázkově zastoupený přímo v jedné z místností centra. V tzv. křišťálové jeskyni jsou ze stropu na šňůrkách spuštěné broušené skleněné kuličky. Na stěnách se z nich odrážejí odlesky. Třpytivá hra odlesků přímo vyzývá k natažení ruky, k chuti dotknout se kuliček a sledovat, co se bude dít. "Každý si na ně sáhne, od toho tady přece jsou," směje se průvodkyně Martina Matoušková.

88 milionů

Za tuto částku se podařilo opravit historický areál hutě František, který slouží jako kulturní a společenské centrum. Bývalá továrna je od roku 2010 prohlášena nemovitou kulturní památkou.

4000 návštěvníků

Za více než tři měsíce fungování centra se přišly podívat na expozici sklářských výrobků čtyři tisíce lidí. Aby bylo centrum ekonomicky soběstačné, mělo by přijít ročně patnáct tisíc návštěvníků.

Jedinečná výstava
V prostorách bývalé sklářské huti František jsou k vidění díla zobrazující přehled sklářského vývoje ve 20. století.
FOTO: HN – LUKÁŠ BÍBA